Březen u mě začal ve znamení tanečních příprav na oslavy svátku svatého Patrika v Praze. S tanečníky jsme se chystali na další ročník tradičního průvodu hlavním městem. Letos jsme se rozhodli pro novinku – že celý průvod přímo protančíme. Věnovali jsme se tedy především nácviku této trasy a také choreografii na hlavním pódiu. Všechny tréninky probíhaly úžasně a přípravy na tuhle akci jsme si moc užívali.

Měl jsem obrovskou radost, že si to užil i můj Peťko, který se naší „tancovačky“ zúčastnil úplně poprvé. Moc ho těšilo, že si mohl s námi i se mnou zatančit. Přijel už o den dříve, aby si v Praze udělal krásný prodloužený víkend. Díky tomu mohl nahlédnout do mého tanečního prostředí i z jiného než jen soutěžního pohledu.

Patrikovská tancovačka odstartovala v pátek večer. K tanci i poslechu hrála kapela Ríra a v sále nechyběla stylová irská výzdoba ani spousta nadšených lidí, kteří si přišli taneční večer pořádně užít. Po skončení akce jsme ještě s naší taneční partou zašli na pivo a společně se těšili na nedělní průvod Prahou.

V sobotu jsme s Peťkem nemuseli vstávat brzy, tak jsme si dopoledne udělali vynikající brunch a jen tak odpočívali. Poté jsem se už začal pomalu připravovat na vystoupení na plese seniorů v Lomu. Společně s Kopýtky a dámami z našich lekcí pro seniory jsme vyrazili auty z Prahy mezi třetí a čtvrtou hodinou odpoledne. Na místo jsme dorazili kolem páté, abychom stihli ještě rychlou generálku. Na plese jsme měli celkem tři bloky, a to včetně výuky tance. Všechno dopadlo naprosto úžasně! Největší radost jsme měli z toho, že jsme diváky zvedli ze židlí a tančili s námi. Domů jsme se vraceli s krásným pocitem, že jsme seniorům udělali obrovskou radost. Kolem půlnoci jsem dorazil domů a, jak se říká, „padl za vlast“. Peťko už na mě čekal a hned mi pomohl s věcmi i s přípravami na nedělní průvod.

Další den jsme s Peťkem museli vstávat brzy, protože nás čekala mše a příprava na křest. Poté jsme trochu spěchali do Duplexu, kde už probíhaly přípravy na průvod a zároveň tam běželo „kids ceili“, které měla na starosti naše Terezka. S Peťkem jsme si tam nechali na tvář vytvořit zdobení v patrikovském stylu – vypadalo to úžasně! Následně jsme se už všichni začali řadit do samotného průvodu. Ten vycházel ze spodní části Václavského náměstí a končil na Náměstí Republiky. Celou trasu jsme s tanečníky krásně protančili; sice s pár přestávkami, ale o to víc jsme si užívali nadšené ohlasy diváků po cestě. Všem nám to dělalo obrovskou radost. V cíli jsme pak čekali na naše hlavní vystoupení. Mezitím jsme sledovali doprovodný program nebo se do něj sami tanečně zapojovali. Pro diváky jsme si připravili patnáctiminutový blok, do kterého se zapojili tanečníci ze všech lekcí včetně dětí. Moc jsme si to užili a podle reakcí bylo vidět, že diváci také. Po vystoupení jsme pak s Peťkem a celou partou vyrazili na zasloužené pivo a dobré jídlo.

Byl to neuvěřitelně krásný a akční víkend, který vyvrcholil v úterý 17. března, přímo na den svatého Patrika. Ten večer jsme s našimi tanečníky vystupovali v irské hospodě Sally O’Brien v Kamenické ulici na Letné. Už minulý rok to tam bylo skvělé, ale letos to bylo ještě lepší – návštěvníci všech národností byli naprosto nadšení. Tohle místo mám velmi rád, protože tam vždy panuje opravdová irská atmosféra. S Peťkem jsme si dali něco menšího k jídlu a samozřejmě nesměl chybět Guinness. Kolem půlnoci jsme se vrátili domů a ještě dlouho jsme si sdíleli společné zážitky ze všech uplynulých akcí. Peťko byl moc vděčný, že jsme tyto krásné chvíle mohli prožít spolu, a už teď se oba těšíme na další ročník.

Další volný víkend jsem vyrazil za mamkou. Vyšlo to naprosto skvěle, protože brácha nám tam přivezl neteřinku. Moc jsme si s ní společný čas užili a vyrazili jsme všichni na procházku. Chvíle s ní si pokaždé hrozně užívám – čím víc roste, tím větší je s ní sranda. Zpět do Prahy jsem se vracel šťastný a odpočatý.

Na konci března za mnou opět přijel Peťko. Měli jsme takový „generálkový“ víkend na Velikonoce. Pekl jsem mazance a od Peťka jsem dostal nádherné tulipány. Člověk u mě nemůže nic pokazit jakoukoli květinou – vždy mi udělají obrovskou radost a vykouzlí úsměv na tváři. V sobotu jsme si opět užili pozdní vstávání a lívancový brunch. Naše tanečnice mi z Irska přivezla vynikající arašídové máslo, které jsme prostě museli hned vyzkoušet. Protože venku bylo nádherné počasí, pokračovali jsme v našem „sladkém dni“ a zašli do kavárny na kávu a vynikající croissanty. Poté jsme vyrazili na procházku do parku na Pankráci. Chvíli jsme tam poseděli a sledovali západ slunce, než jsme se vrátili domů k filmu. Byl to krásný, odpočinkový den. V neděli jsme šli do kostela na poslední mši před Velikonocemi. Nechali jsme si tam společně posvětit křížky na krk, které jsme si pak nasadili po křtu. V pondělí ráno mi pak Peťko odjel zpět na Slovensko. 

Peťko se na Slovensku moc nezdržel, protože už ve čtvrtek byl opět u mě. Na Velký pátek jsme u nás očekávali jeho maminku s tetou. „Holky“ dorazily do Prahy na desátou hodinu; vyzvedli jsme je na domluveném parkovišti a společně šli domů, abychom naplánovali výlet po centru. Nakonec z toho byla skvělá, asi osmikilometrová procházka. Holkám jsme splnili přání a ukázali jim vše, co chtěly vidět, protože v Praze už velmi dlouho nebyly. Do bytu jsme se vrátili kolem osmé večer a já se hned pustil do přípravy teplé večeře pro nás všechny. Po tak náročném dni jsme usnuli velmi brzy. Sobotní ráno pak bylo nádherné, protože děvčata pro všechny připravila bohatý brunch. 

Po brunchi jsme se začali pomalu připravovat na cestu za mou mamkou na Dobříš. Bylo to pro nás velmi důležité, protože nám naše maminky šly při křtu za kmotry. Moje mamka se tak poprvé osobně seznámila s Peťkem i jeho rodinou. Společně jsme pak vyrazili do pizzerie v Mníšku pod Brdy na pozdní oběd. Užili jsme si krásné společné chvíle, a když se maminky seznámily, vyrazili jsme směrem na Petřín. Zaparkovali jsme u strahovských kolejí a ještě stihli kávu a povídání v kavárně u Štefánikovy hvězdárny. Poté jsme se už pomalu vydali ke kostelu, kde krátce po osmé hodině večerní začala mše. Vše odstartovalo venku rozděláním ohně a zapálením paškálu. V průvodu jsme pak vešli do zcela zhasnutého kostela, kde si každý zapálil svou malou svíčku. První polovina mše probíhala pouze za tohoto magického světla, což byl pro nás všechny nádherný zážitek. Zhruba v druhé polovině mše přišel na řadu samotný křest, který jsme absolvovali společně s ještě jedním členem. S Peťkem jsme si každý moment hluboce užili a byli jsme nesmírně vděční, že u toho naše maminky mohly být s námi. Po mši jsme se ještě chvíli zdrželi na malém pohoštění a poté odvezli moji mamku zpět domů. 

V neděli dopoledne jsme se rozloučili s holkami, které se vydaly na cestu zpět na Slovensko. S Peťkem jsme si pak dopřáli chvíli odpočinku a později vyrazili s kávou v ruce na procházku na Pankrác. Celou dobu jsme rozjímali nad krásnými zážitky s rodinou a nad silnými momenty z našeho křtu. I v pondělí nám přálo velmi krásné počasí, a tak jsme vyrazili na procházku na Vyšehrad. Tam jsme si dali jedno pivo, relaxovali a užívali si společný čas. Plánovali jsme také naše další setkání až do konce června a oba jsme byli vděční za tak nádherně prožitý víkend. V úterý ráno jsem pak vyprovodil Peťka na vlak a sám jsem vyrazil do práce. 

V pátek po práci jsem vyrazil za mamkou a v sobotu jí pomohl s nákupy. Odpoledne bylo velmi hezké počasí, což nás vylákalo na procházku. Během ní jsme si hezky povídali o dojmech ze křtu a k večeru jsme si společně pustili film. V neděli ráno jsem odjel zpět do Prahy na ranní mši, při které proběhl další křest. Bylo to opět velmi krásné. Odpoledne jsem pak strávil odpočinkem a plánováním dalšího tanečního týdne.

Další týden jsem vyrazil za Peťkem. Vzal jsem si dovolenou a udělal si prodloužený víkend, který jsem chtěl využít i k návštěvě taneční soutěže v Bratislavě a podpořit tak naše svěřence. Přijel jsem ve čtvrtek večer; cesta byla únavná a dlouhá, protože vlak nabral přes hodinu zpoždění. Peťko s mamkou na mě už čekali na zastávce a společně jsme vyrazili k nim domů. Tam jsme si dali pozdní večeři, připili si vínem a všichni společně si dlouho povídali. 

Druhý den jsme nemuseli vstávat na budík, tak jsme si trochu přispali. Na odpoledne jsme měli naplánovanou thajskou masáž, takže jsme si nejdříve dali brunch a poté se začali pomalu připravovat k odchodu. Vyrazili jsme o něco dříve, abychom se ještě u Peťka v práci podívali na nějaké dárečky pro přátele. Následně jsme zamířili přímo na masáž. Pro nás oba to byla první zkušenost s thajskou variantou. Občas to sice trošku zabolelo, ale shodli jsme se, že nám to krásně uvolnilo zablokovaná místa, která byla zatuhlá. Po této příjemné a relaxační návštěvě jsme se vrátili domů a pokračovali v odpočinku. 

V sobotu musel Peťko na ranní směnu do práce, ale jelikož jsem šel podpořit naše tanečníky, krásně to vyšlo. Tanečníkům se dařilo a vybojovali krásná umístění. Peťko za mnou dorazil hned po práci a zbytek soutěže už jsme sledovali společně. Během odpolední pauzy jsme si zašli na jídlo a kávu, se kterou jsme se pak vrátili na pokračování programu. Naše poslední tanečnice nás reprezentovala skvěle a podařilo se jí získat úžasné druhé místo. Oba jsme si soutěžní atmosféru moc užili, a dokonce jsme během sledování vymýšleli nápady na naše společné taneční video. Když jsme pak vyšli ven a začali hledat spoj domů, zavolal Peťkův brácha. Věděl, že jsme v Bratislavě, a protože jel zrovna kolem, nabral nás a odvezl až k Peťkovi domů. Zároveň jsme se domluvili, že se za námi druhý den zastaví na kus řeči. 

V neděli jsme spali docela dlouho, protože jsme byli po celém víkendu unavení. Po snídani jsme napsali Peťkovu bráchovi a domluvili se, že se za námi po obědě zastaví na kávu. Hezky jsme si společně popovídali a poté jsem se už musel začít pomalu připravovat na cestu zpět do Prahy. Vyrazili jsme na vlak, kam mě Peťko doprovodil. Protože jsme měli ještě dost času, dali jsme si na nádraží kávu a naplánovali naše nadcházející setkání v Praze.

Poslední dubnový víkend se v Praze konal další ročník setového víkendu. Peťko za mnou dorazil z Bratislavy hned po práci. Doma jsme se jen rychle otočili a vyrazili do Emauzského opatství, kde se akce jako každý rok konala. Program zahájila krásná výstava o Irsku pod záštitou dědictví UNESCO. Po celou dobu akce jsme pomáhali udržovat občerstvovací koutek a občas jsme si i sami zatančili. V sobotu jsme si trochu přispali a dopoledne jsem na večerní ceilí upekl mramorovou bábovku. Měla takový úspěch, že během přestávky mezi tanci byla hned fuč – stejně jako ostatní dobroty, které ostatní dobrovolníci s nadšením upekli. Po sobotním ceilí následovala ještě večerní session, kde jsme tančili sólové i společenské tance. Také se samozřejmě zpívalo a hrálo na nejrůznější nástroje. 

V neděli ráno jsme s Peťkem šli na mši a po ní jsme poděkovali našemu farníkovi Davidovi za přípravu na křest. Potěšili jsme ho i menším dárkem. Poté jsme se vrátili na závěrečný blok akce, která byla tradičně zakončena irskou hymnou. Následně jsme pomohli se sklízením sálu a odvozem věcí do skladu. Abychom po celém náročném víkendu trochu „vypnuli“, šli jsme se ještě na chvíli projít do parku a poseděli tam na lavičce. Rozjímali jsme o našich společných zážitcích a o tom, jak jsme šťastní, že máme jeden druhého.

V pondělí už jsem musel do práce, ale Peťko si mohl dopřát spánek a odpočinek po celý den. Sešli jsme se až večer po mém tréninku. Doma jsme si opět hezky povídali a pustili si seriál, který jsme měli rozkoukaný. V úterý ráno jsem pak Peťka doprovodil na vlak, který měl namířeno zpět na Slovensko. 

Závěr dubna patří svátku Beltain, který je oslavou lásky, plodnosti a hojnosti. V tomto období všechno po zimě konečně rozkvétá a my můžeme opět nabírat pozitivní energii ze sluníčka. Takže se tomu naplno otevřme a přijměme do svého života štěstí a radost.

POSELSTVÍ MAGICKÉ KOSTKY KVĚTEN 2026

Fotky z tohoto odbobí najdete tady.

Mějte se moc fajn.

P.