První listopadovou sobotu se mi podařilo opět zahájit lívancovým během, a to opět s mou kamarádkou Sárou. Naší největší motivací tentokrát nebyly jen lívance, ale plánovali jsme jít i na vafle, což bohužel nakonec nevyšlo. V provozovně bylo doslova k prasknutí, takže jsme se rozhodli pro variantu, že najdeme jinou možnost, ale i náhradní plán byl moc fajn.

Letos jsme s Kájou stihli svatomartinskou husu, kterou jsme zarezervovali pár dní předem v našem oblíbeném hostinci. Měli jsme radost, že letos to vyšlo a moc jsme si pochutnali. Hned po ní nás čekalo kino. Jelikož máme rádi české komedie, tak v listopadu byly hned tři. První, kterou jsme viděli, byla Poslední aristokratka, moc se nám líbila, jak obsazením, tak příběhem, který byl dle stejnojmenné knihy. Další komedie byla Ženská na vrcholu, kde hlavní postavu hrála Anna Polívková, ale upřímně jsme od toho čekali více. Poslední komedie, kterou jsme viděli, byli Vlastníci a moc se nám líbila, jedním z důvodů bylo i to, že je hodně blízko realitě. Obsazení bylo vynikající a výkony též dech-beroucí. Moc jsme se pobavili.

V průběhu listopadu vrcholili přípravy na mou první kvalifikaci na světový šampionát. Nabral jsem na síle, ale zároveň mě stíhala i únava. Naštěstí správná strava, doplňky stravy a pozitivní mysl mě udržely ve správném naladění k tomu, abych vše zvládl. Velkou oporou mi byla má trenérka, Kája a také můj kouč Michal. Začali jsme spolupracovat v průběhu léta a mnohé v sobě jsem se díky němu naučil a mohl využít všechnu tu pětiměsíční přípravu na stopadesát procent. Kvalifikace se konala v italském Miláně poslední listopadový víkend. Tam jsme letěli ve čtvrtek ráno s Kájou, abych měl čas na aklimatizaci, protože jsem startoval brzy v pátek ráno. Noc předtím byla klidná a užíval jsem si svou vyrovnanost a sílu ve svém středu bytí. Soutěžní atmosféru jsem si užil a s výsledkem jsem byl spokojen. Na sólo kvalifikaci v mé kategorii to sice nestačilo, ale ta účast znamenala pro mě mnoho. Poté jsem se zaslouženě najedl a večer to oslavil s Kájou v kavárně. V sobotu nás čekala ještě týmová soutěž, kde jsme skončili na krásném druhém místě a zároveň postupovém na světový šampionát do Dublinu. Aby to nebylo jen o tanci, stihli jsme navštívit také hlavní centrum. Nevynechali jsme samozřejmě Dóm, který byl pro mě úchvatný, pak jsme se procházeli uličkami a došli ještě k hradu Sforzesco. Hned za ním byl krásný park, kterým jsme se prošli a poté vyrazili pomalu zpátky do našeho ubytování. V neděli odlétáme domů. Byl to moc krásný víkend, ale zároveň vyčerpávající. Velikou výhodou bylo, že let trval jen hodinu, takže cestování nezabralo půl dne času.

Ani v prosinci v tancování nezahálím, jelikož mě ještě čekala zkouška dalšího tanečního stupně grade exams v Bratislavě a také naše vánoční vystoupení Veselých Kopýtek. Zkoušky dopadly dobře a byl jsem rád, že poslední taneční cíl minulého roku se zdařil. Na představení jsme tradičně připravovali speciální vánoční choreografie. Měli jsme celkem šestnáct představení. Akce se opět konala na našem oblíbeném místě v Emauzích. Moc jsme si všichni užili předvánoční atmosféru, svařák a cukroví.

Před vánoci nebylo času nazbyt, ale nějaké to cukroví jsme na „dílně“ v Mělníku zvládli napéct. Jako minulý rok jsme se účastnili akce pečení cukroví. Zvládlo se upéct devět druhů. Bylo to celkem dost náročné, ale moc jsme si to užívali. Také jsme zdobili stromeček, který jsme ten den koupili v místním zahradnictví. Sobotní večer tedy už mohl krásně svítit a k tomu jsem zakusil první upečené kousky cukroví a k tomu puštěné finále StarDance když hvězdy tančí. V neděli se pomalu balíme a oddělujeme cukroví, které si můžeme odvést.

Před vánočními svátky jsem navštívil moje babičky a také jsem byl zapálit dědovi a prababičce na hřbitově svíčku. Hřbitov byl hezky nazdobený a ke krásné atmosféře chyběl už jen mráz a sníh. Poslední lekci akrobacie v zimním semestru jsme zakončili besídkou, kde jsme všichni předvedli akrobatickou sestavu. Zhodnotili jsme semestr a povídali si o nových projektech, které chystají naši trenéři v jejich cirkusové skupině.
Den před Štědrým dnem jsem byl v práci, ale naštěstí toho nebylo tolik a zvládali jsme to se Sárou obstojně. Po práci jsme vyrazili za kolegou, který měl brigádu v kavárně. Popřáli jsme si krásné svátky a poté jsme s Kájou vyrazili do kina na poslední díl Star Wars. S finální epizodou jsme byli moc spokojení a těšíme se, až se na ní podíváme znovu. Druhý den jsme měli sraz v kavárně s našimi přáteli Markétkou a Sašou, kde jsme si jako minulý rok báječně popovídali a popřáli krásný vánoční den, zaskočili jsme ještě za kamarádem Mišákem a předali mu malou drobnost pod stromeček. Poté jsme už jeli domů a pomalu se připravovali na náš první společný vánoční večer. Po vynikající večeři jsme si nadělili dárečky, pak se dívali na pohádky a o půlnoci jsme vyrazili do místního kostela na Půlnoční mši, která byla propojená s Českou vánoční mší Jakuba Jana Ryby. V kostele byla úžasná akustika a připadal jsem si chvílemi jak v opeře. Další den jsme vyrazili s Kájou na návštěvu za maminkami.

Po svátcích na mě čekala opět v pátek pracovní náplň, ale naštěstí to rychle uteklo, o víkendu jsme oběhli s Kájou naše přátelé, abychom si popřáli vše dobré do nového roku. Poslední dny konce roku jsem byl ještě v práci, ale na Silvestra jsem nakonec měl možnost pracovat z domova. Užívám si posledního dne s Kájou, a to odpočinkem u seriálů a hraním her. O půlnoci jsme si připili a přivítali nový rok 2020 s vyhlídkou, že opět předčí rok minulý.

Přeji vám, aby váš rok 2020 byl úspěšný a splnili se vám všechny vaše cíle, které si pro tento rok určíte. Co bylo, tak se již stalo. Ale to co se může stát je jen na nás. Nové začátky jsou před námi, tak si dejme znovu šanci.

Pár fotek z výše zmíněných událostí naleznete ZDE NA ODKAZU

Mějte se moc fajn.

P ;-)