První dubnový víkend jsme s týmem měli poslední soutěžní generálku v Bratislavě před světovým šampionátem v Dublinu. Bylo to velmi prospěšné, jelikož jsme od porotce dostali cenné poznámky, díky nimž jsme věděli, na čem můžeme před svěťákem ještě zapracovat.

Po soutěži jsem si dopřál delší procházku. Začala na kopci Kamzík a pokračovala směrem na Slavín, odkud jsem zamířil na večeři do bratislavské restaurace. Tam jsem si pochutnal na tradiční domácí kuchyni, která byla opravdu vynikající. Druhý den jsem se vlakem vrátil zpět do Prahy.

Před odletem do Dublinu jsme měli s Kopýtky vystoupení na velikonočních trzích s dětmi na Václavském a Mariánském náměstí. Obě akce se velmi vydařily a přilákaly mnoho diváků.

Odečítal jsem poslední dny a hodiny do odletu do Irska. Nemohl jsem se dočkat, jelikož to už byla moje šestá návštěva. Odlétal jsem v úterý velmi brzy ráno a v Dublinu jsem přistával už v 8:15. Z letiště jsem se vydal na vlakové nádraží Heuston. Měl jsem domluvenou návštěvu a schůzku s Lornou, kterou jsem naposledy viděl před sedmi lety.

Odjel jsem vlakem do Kilkenny a pak jsem pokračoval dále směrem na Waterford. Na nádraží si mě vyzvedla Lornina dcera Pearl. Odjeli jsme do sídla Sanctuary, které Lorna s pomocí dobrovolníků a rodiny nechala vybudovat. Toto místo slouží k odpočinku, přednáškám, kulturním akcím a také k lepšímu spojení s přírodou a duchovním světem. Bylo mi velkou ctí a poctou na tomto místě být.

Prošel jsem se s Lornou po okolí a vyprávěli jsme si zážitky za posledních pár let, co jsme se neviděli. Poznal jsem tam úžasný personál a lidi, kteří tam zrovna pobývali. Zapojil jsem se s nimi do oběda a na kus řeči. Pak jsem se v okolí ještě sám prošel a nechal se dobít pozitivní energií. Poté jsem se s Lornou pomalu rozloučil a dostal od ní požehnání.

Po této krásné návštěvě jsem se vrátil zpět do Kilkenny, kde jsem měl ubytování na dvě noci. Druhý den jsem si prošel historické centrum a absolvoval prohlídku městem s průvodcem. Sice ten den pršelo, ale vůbec mi to nevadilo.

Před poslední nocí jsem vyrazil do místního pubu, kde hrála živá hudba. Dal jsem si tam výborný točený cider a po něm mě to nenechalo chladným – domluvil jsem se s hudebníky, že si tam zatančím. Díky tomu jsem pak dostal ještě jeden cider na účet podniku. Bylo to velmi milé a vděčné gesto.

Následující den jsem se s mým týmem vracel zpět do Dublinu, kde jsme měli sraz v hotelu. Večer jsme pak zašli na večeři a tam se domluvili ohledně dalšího dne a tréninku před naším velkým dnem. Světový šampionát se konal v kongresovém centru Convention. Je to velmi krásná a moderní stavba a uvnitř to bylo též velmi prostorné a krásné. Vyzvedli jsme si tam objednaný merch a pak šli trénovat. Po tréninku jsme se vrátili na hotel a cestou si koupili něco dobrého k večeři. Moc jsme si společný čas užívali povídáním, různými vtípky a srandičkami.

Další den byl náš Den D a už od rána jsme začali s přípravou. Holky se líčily a pak jsem se připojil i já s Ondrou. Náš soutěžní blok začal později odpoledne. Na místě jsme se pak rozcvičili, zkusili si to, převlékli do kostýmů a pomalu šli na stage. S naším výkonem jsme byli spokojeni a skončili jsme na čtrnáctém místě. Následně jsme si udělali mnoho krásných týmových fotek a náš výkon šli oslavit tradičně do Five Guys. Tuto tradici jsme založili od našeho prvního svěťáku v Montrealu.

Pak už nás čekala poslední noc v Irsku. Do hotelu jsme šli večerním Dublinem pěšky a cestou jsme zapili Terčiny narozeniny a zároveň jí poděkovali za přípravu. Následující den už nás čekal odlet domů, což se nám moc nechtělo a měli jsme chuť ještě na nějaké výlety. Ale tak třeba příště se tam opět vrátím, to je jisté.

Po návratu jsem se snažil odpočívat, protože to bylo náročné fyzicky i psychicky. Dlouho jsem ale nezahálel, jelikož nás čekal opět pražský setový víkend v Emauzích. Na této akci jsem samozřejmě s ostatními Kopýtky pomáhal. Byla to velmi vydařená akce, jelikož nám přijelo dost zájemců a ti si ji velmi pochvalovali. Letos jsem se neúčastnil závěrečné večeře, dolehla na mě únava po svěťáku. Na závěr víkendu, před jeho skončením, jsme s naším týmem ještě zatančili naše dva soutěžní tance, které jsme měli připravené na svěťák, a moc jsme si užili ovace přítomných diváků.

Za další týden mě čekal poslední stupeň tanečních zkoušek, Grade Exams. Z přípravy jsem byl trochu nervózní, jelikož času na ni bylo málo, ale nakonec se mi to podařilo všechno zvládnout. Odjeli jsme brzy ráno s Ondrou a Verčou směrem na Ludwigsburg u Stuttgartu. Zkouška trvala dvě hodinky a zkoušející naznačil, že jsme prošli. Oficiální známku dostanu ale až v červenci. Tak snad to dobře dopadne.

Následující den jsem odjel za maminkou, kterou jsem přes měsíc neviděl. Moc jsme si užili společný čas a druhý den jsme popovídali s bráchou, který přivezl malou Háňu. Povyprávěl jsem jim své zážitky z Irska a ukázal pár fotek. Za tento čas jsem byl velmi vděčný. 

Další víkend jsem si dopřával relax a odpočinek, protože jsem byl opravdu vyčerpaný nejen fyzicky, ale i sociálně. Dobíjel jsem baterky na rozlučku se svobodou mé bývalé kolegyně. Ta se konala v Coffee Roomu formou brunche, takže vstávání bylo o to víc motivující. Moc jsme si to s holkama užili a byla to velká legrace.

Večer mě ještě s přáteli čekalo divadlo ve Švandově divadle. Byli jsme na hře "Pankrác 45". Byl to příběh, který se nikdy nestal, a to když se ve vězení sešly herečky Lída Baarová a Adina Mandlová. Hra byla velmi emotivní, ale zároveň vyvážená humorem.

Další sobotu se konal dětský den na Vypichu, kam jsme dostali pozvání k vystoupení z DDM Prahy 2. Připravili jsme si pár čísel, která jsme předvedli na hlavním pódiu. Vystoupení se nám povedlo a sklidili jsme společně s dětmi velký úspěch. Hned poté jsem se vydal s dětmi na další menší vystoupení do školy Parklane, kde probíhal mezinárodní festival kultur. Potkali jsme se tam s Terkou a Ondrou. Vystoupení mělo opět radostnou odezvu, a to také díky Ondrovi, který hrál všechny písně živě na housle. Po tomto vystoupení jsem se pak ještě vrátil na Vypich, protože tam byl zajímavý program.

V týdnu nezahálím a opět se věnuji jen a jen tanci. Ve středu jsme s menším týmem Kopýtek tančili jako hosté v Malostranské besedě na narozeninovém koncertě kapely RíRa. Příležitostně s nimi rádi spolupracujeme a byla to pro nás velká čest na takové události tančit. Moc jsme si to jako vždy užili a bylo to opravdu moc krásné.

Na přelomu května a června se v Praze konala soutěž v irském tanci. Společně s Terkou a dalšími členy týmu jsem tam pomáhal našim svěřencům. V sobotu odpoledne jsem sám soutěžil a udělal tak velkou tečku za svou sólovou kariérou v irském tanci. Měl jsem z toho obrovskou radost a naposledy si užil velkou stage. V neděli soutěžily děti a já jsem se snažil být pro naše svěřence co největší oporou. Po tomto náročném víkendu jsem se už jen těšil na klid a odpočinek.

V červnu proběhly poslední závěrečné lekce. Letos se nám bohužel nepodařilo sehnat cenově dostupné divadlo, takže rozlučka se školním rokem neproběhla obvyklým způsobem. Celkově to ale nevadilo, jelikož tato sezóna byla tancem nabitá natolik, že si všichni tanečníci zasloužili odpočinek.

Závěrem měsíce jsem dvakrát navštívil kino. Poprvé to byl film Mission: Impossible – Poslední zúčtování, který navazoval na předchozí díl Mission: Impossible Odplata. Myslím, že zpracování poslední části se velmi povedlo a propojily se v ní všechny předešlé díly. Za mě to bylo krásné zakončení a jako divák jsem byl spokojen.

Dalším filmem byl Jak vycvičit draka v hrané verzi. Původní animované zpracování jsem neviděl, ale vůbec to nevadilo. Jelikož film režíroval stejný režisér, zachoval scény a děj animované verze. Musím říct, že jsem byl unesený a chtělo se mi také létat na dracích. Návštěvu filmu mohu jedině doporučit, protože to opravdu stálo za to. Možná na ten film půjdu znovu, uvidím.

Poslední červnový víkend jsem trávil s mamkou, bráchou a naší malou Háňou. Slavili jsme s bráchou náš svátek a užívali si rodinnou pohodu.

Pokud se občas něco nehýbe směrem, jakým si zrovna přejeme, není na tom nic špatného. Je to pouze o tom, že to správné je teprve na cestě k nám. Nové dveře se nám otevřou ve správný čas. Důvěřujme proto vesmíru a vyšším silám, že všechno přijde ve správný čas.

POSELSTVÍ MAGICKÉ KOSTKY ČERVENEC 2025

 

Fotky z tohoto období najdete tady.

Mějte se moc fajn.

P ;-)