Nemohl jsem se dočkat července, kdy mě po třech týdnech odloučení čekalo shledání s Peťkem. A bylo to rovnou na naší první společné dovolené! Vyrazili jsme na zážitkovou plavbu Zumby po moři na lodi společnosti MSC. Moje cesta začala 2. července ranním mezipřistáním z Prahy do Říma, kde jsme měli sraz s Peťkem i celou skupinou z jeho Zumby. Byli jsme moc rádi, že jsme konečně zase spolu. Z Říma jsme se společně přesunuli do přístavního městečka Civitavecchia, odkud nás čekalo nalodění až následující den, takže jsme první noc strávili v útulném penzionu. Seznámil jsem se se všemi lidmi od Peťka i s jejich skvělou cvičitelkou Mily. Odpoledne jsme zašli na společnou pizzu a drinky a podvečer jsme si zpestřili krátkou online hodinou Zumby přímo přes kameru, což byla ohromná sranda a všichni jsme si to moc užili. Večer jsme pak ještě zašli na skleničku, popovídali si a šli načerpat síly na den D.

Druhý den ráno jsme se sbalili, přesunuli do přístavu a nalodili se na obrovskou loď MSC Divina. V 17:00 jsme opustili břeh a vypluli na širé moře směrem k řeckému ostrovu Mykonos. Vůbec jsem si předtím nedokázal představit, jaké to na takové lodi vlastně je – byla to pro mě úplně nová zkušenost. Loď byla obrovská, měla nespočet pater, výtahů, vlastní divadlo, barvy, restaurace a bohatý program. Náš pokoj měl okno přímo s výhledem na širé moře a vlny, což jsem si neskutečně užíval. Připili jsme si proseccem a odstartovali plavbu. Samozřejmě hned proběhly první lekce Zumby, kde jsem si pořádně zacvičil. Večery na lodi byly tematické – čekala nás námořnická party, White Party i elegantní Gala večer, takže jsme se každý den s radostí stylizovali do předepsaného dress codu.

Když jsme dorazili na Mykonos, rozhodli jsme se nevystupovat na pevninu, ale užít si volný den na lodi. Bylo to skvělé rozhodnutí – bazény i bary jsme měli téměř jen pro sebe a užili jsme si dokonalý relax na slunci. Z Mykonosu naše plavba pokračovala do tureckého přístavu Kuşadası. Tam jsme vyrazili na procházku po okolí, vychutnali si výborný osvěžující jahodový drink a nasávali místní atmosféru. Druhý den nás v Turecku přivítal přístav Marmaris, který nás naprosto okouzlil – na rozdíl od Kuşadası byl obklopený krásnými zelenými kopci a lesy a zaměřený hlavně na jachting. Udělali jsme si dlouhou procházku po mořské promenádě a dali si dobrou limonádu s výhledem na přístav a naši loď Divinu.

Z Marmarisu už loď nabrala kurz zpět k Itálii, konkrétně do přístavu v Neapoli. Během plavby dál probíhaly úžasné lekce Zumby pod vedením skvělých lektorů. Na lodi panovala neustálá radost z pohybu, smích a skvělá nálada. Jeden z večerů jsme zakončili návštěvou velkolepého divadelního představení přímo na palubě. Před samotným příjezdem do Neapole proběhla také úplně poslední lekce Zumby, kde jsme se všichni společně zacvičili a pomalu se začali loučit.

Po zakotvení v Neapoli jsme vyrazili do ulic obdivovat místní památky. Navštívili jsme majestátní neapolskou katedrálu a na základě skvělých recenzí od ostatních turistů jsme si zašli na vynikající italskou zmrzlinu a osvěžující Aperol. Procházka historickým městem se nám moc líbila. Pozdě odpoledne jsme se vrátili na loď, kde nás čekalo závěrečné focení v hlavní hale, dojemné loučení a úplně poslední diskotéka, kterou jsme si všichni naplno užili na tanečním parketu.

Druhý den ráno už nastal čas definitivního odjezdu a opuštění lodi. S Peťkem nás čekalo těžké loučení, které se neobešlo bez slz. On se svou skupinou zůstával na víkend v Římě obdivovat památky, zatímco já jsem zamířil na letiště. Cesta se však zkomplikovala – kvůli vážné nehodě na dálnici provoz zcela kolaboval a mně o pár minut uletělo letadlo zpět do Prahy. Nezbylo mi než strávit noc na letišti. Naštěstí se mi podařilo získat místo v prvním ranním spoji a bezpečně odletět domů. I přes tenhle nečekaný závěr ve mně zůstaly jen ty nejkrásnější vzpomínky na naši první společnou dovolenou.

Hned po mém návratu z dovolené probíhal náš tradiční příměstský tábor irských tanců. Já sám jsem se ho sice přímo neúčastnil, protože jsem se po dovolené musel vrátit do práce, ale pro naše tanečníky to byla skvělá příprava na nadcházející zářijovou sezónu a nadcházející soutěže. Samozřejmě jsem si ale nenechal ujít vyvrcholení celého týdne – náš tradiční piknik v malebném prostředí pražského Nového Světa. Je to krásná tradice, kde se všichni scházíme s přáteli i rodinami tanečníků. Hrajeme na hudební nástroje, zpíváme, hrajeme různé hry a jednoduše si užíváme tuto kouzelnou, pohodovou atmosféru pod širým nebem.

Poslední červencový víkend jsem se vydal do Bratislavy, abych se po dvou týdnech od naší plavby opět shledal s Peťkem. Peťko na mě už věrně čekal na nádraží a odtud jsme společně pokračovali vlakem do Pezinku. Užili jsme si nádherný víkend – i když musel jít Peťko v sobotu na půl dne do práce, volný čas jsme využili na maximum. Po jeho návratu jsme vyrazili na procházku Pezinkem, zastavili se v kavárně u jeho kamarádky na osvěžující limonádu a dali si vodní dýmku. Později jsme zašli na dobrou večeři do restaurace a večer strávili v příjemné společnosti jeho přátel, kde jsme si povídali dlouho do noci. V neděli už nastal čas mého návratu do Prahy. Peťko mě doprovodil na vlak, ale tentokrát bylo loučení jiné – hřálo nás vědomí, že až přijede příště za mnou, bude to už na delší čas.

První srpnový týden za mnou Peťko dorazil do Prahy, protože nás čekal jeden z největších kroků v našem vztahu – příprava našeho prvního společného bydlení. V té době mě totiž čekalo předání bytu po nájemníkovi. Hned jsme se společně pustili do vyklízení a příprav, při čemž nám ohromně pomohli kamarádi z Kopýtek. Tímto bych jim chtěl ze srdce moc poděkovat, byli úžasní! Pro Peťka je to obrovská životní změna, protože se stěhuje ze Slovenska přímo do Prahy. Oba ale věříme, že nás společné soužití ještě více sblíží a přinese nám do života spoustu radosti, lásky a krásných společných okamžiků.

Ve volných chvílích se snažíme být co nejvíce spolu. Zašli jsme si třeba společně na jógu nebo do kina s naším kamarádem z tancování Ondrou, kde jsme viděli pokračování Spider-Mana. Čas jsme si vyhradili také na oslavu našich narozenin. Já je mám na konci července a Peťko v srpnu, takže jsme vyrazili na slavnostní večeři do restaurace Kuchyň na Pražském hradě. Při té příležitosti jsem s radostí využil poukázku do sítě Ambiente, kterou jsem dostal od svých tanečníků jako dárek na konci školního roku. Tímto jim ještě jednou moc děkuji! Byl to skvělý zážitek a hezká možnost propojit jejich dárek s naší narozeninovou oslavou. Teď s Peťkem intenzivně pokračujeme v úpravách bytu, abychom všechno pohodlně stihli připravit do konce září.

V srpnu nás čekalo s Kopýtky dlouho plánované vystoupení s kapelou Ríra. Tanečně jsme je doprovázeli na koncertě v Kutné Hoře v rámci tradiční akce Týden akordeonu, která se tam koná každoročně. Ve čtvrtek tam panovala neskutečně krásná atmosféra – obecenstvo bylo úžasné, vděčné a odměňovalo obrovským potleskem jak muzikanty, tak nás tanečníky. Peťko jel do Kutné Hory s námi, takže si mohl celou tu energii užít přímo na místě.

Sobota už se pak nesla ve znamení práce na bytě. S Peťkem jsme myli okna a nasazovali na ně protisluneční fólie, abychom se připravili na teplé dny. Po celodenním shonu jsme se šli večer pořádně odreagovat do Lucerna Music Baru na party 80. a 90. let. Zůstali jsme až do zavíračky, protancovali celou noc a skvěle si to spolu užili.

Nabitý víkend jsme zakončili v neděli. Dopoledne nás s tanečníky čekal první nácvik na velkolepé zářijové vystoupení v Obecním domě, ze kterého jsem měl moc dobrý pocit. Večer jsem pak ještě vyrazil se svými bývalými kolegy z práce na Letní scénu Divadla Ungelt. Byli jsme na představení Vzhůru ke hvězdám s Ivou Pazderkovou a Petrou Nesvačilovou a musím říct, že jsme se nasmáli až k slzám.

Závěr srpna si s Peťkem užíváme na venkovní józe na Vyšehradě a oslavujeme radost ze společné práce i budování našeho nového domova. Úpravy bytu jdou sice postupně, ale jistě, a nejvíce nás žene dopředu krásná vidina toho, že už budeme brzy ve svém. O víkendu jsme opět pokračovali v pracích na bytě a mezitím jsem stihl i další taneční trénink na nadcházející vystoupení. Poslední srpnový den jsme pak s Peťkem vyrazili do parku, kde jsme si užívali zasloužený klid, relax a vzájemnou blízkost.

POSELSTVÍ MAGICKÉ KOSTKY ZÁŘÍ 2026

Fotky z tohoto odbobí najdete tady.

Mějte se moc fajn.

PP