Začátek školního roku jsem letos začal nácvikem na taneční vystoupení s dětmi. Vystoupení se konalo na Náměstí Míru v rámci propagace kroužků v Domu dětí a mládeže na Praze 2. Měli jsme na to jeden dlouhý trénink, ale vše se vskutku vyvedlo dobře, protože páteční aplaus diváků byl opravdu velmi hlasitý. Hned další den jsem se vydal se Sárou na lívancový běh ve Stromovce, počasí bylo ideální na běh, lívanec nám taky chutnal, ale tradičně jsme se pak vydali na vynikající snídani do bistra Lovely Day. Sára si dala omeletu a já si dal bagel, moc jsme si pochutnali a hezky popovídali.

Hned v dalším týdnu jsme finišovali s nácvikem na vystoupení v Příbrami. Konala se tam již třináctá svatohorská Šalmaj. Byli jsme za toto vystoupení moc vděční, protože jich letos opravdu moc nebylo a očekávali jsme, že by mohlo být i letos poslední. Premiéru zde měla naše nová choreografie, ve které je smíchaný starý a nový styl irského tance a jsme rádi, že právě tam jsme mohli tento nový kousek předvést. Organizátoři se o nás hned po příjezdu dobře starali a zajistili vše co bylo třeba. Náš výstup byl před hlavním příbramským hostem večera hudební skupinou Ginevra. Diváky jsme tak strhli, že po každém čísle byl velkolepý aplaus. To je pro nás tanečníky velká pocta a díky tomu se nám i dobře vystupuje. Po vystoupení jsme dostali od organizátorů velikou chválu a poté vyrazili domů.

Druhý den jsme s Kájou šli podpořit naše přátelé z Losers Cirque company, kteří otevřeli své divadlo BRAVO v Braníku. Program ke dni otevřených dveří divadla byl velmi pestrý a poskládaný z nejlepších čísel, které Losers nacvičili. Po jejich vystoupení jsme se ještě asi hodinku zdrželi. Díky rautu, který tam byl jsme si s lůzrama připili na budoucí úspěchy v divadle a dali si i něco k zakousnutí.

V září jsme také navštívili divadlo na Vinohradech, kde jsme byli na baletním představení Kytice, kterou nám z května přesunuli na nový termín. V hlavní roli byl tanečník Dominik Vodička, který vyhrál desátou řadu StarDance když hvězdy tančí. Z představení jsme byli nadšení a samozřejmě i z úchvatných výkonů všech tanečníků.

O posledním prodlouženém víkendu jsem byl navštívit maminku. Chyběl mi čerstvý vzduch a procházky po našich lesích. Víkend byl sice občas deštivý, ale našla se pak chvíle, kdy vysvitlo sluníčko a já hned vyrazil ven. Maminka uvařila spoustu dobrých jídel a já jí za to pomohl s věcmi o které mě poprosila. Hezky jsme si po dlouhé době od prázdnin popovídali a užili rodinný čas.

V říjnu kvůli koronakrizovým opatřením byl lívancový běh zrušen, ale i tak jsme dodrželi se Sárou naší tradici a šli si zaběhat do Stromovky a nevynechali jsme opět snídani a pokec. Byli jsme rádi, že jsme se vyhecovali a šli běhat i přes nepřízeň situace.

V polovině měsíce jsme opět přestali tančit v sálech, jelikož situace pro tréninky nebyly příznivé. Opět jsme přešli na online výuku. Bylo to pro nás všechny nesmírně těžké, že jsme v tom znovu, ale jsme rádi i za toto málo, protože to nás motivuje k tomu, abychom to nevzdávali.

Díky tomu, že teď trénujeme distančně, napadlo mě, abych s naším kopýtkovským fotografem a kameramanem nafotil taneční sérii snímků v pražské Stromovce. Miluji podzimní období a těšil jsem se jak si užijeme krásné nedělní odpoledne. Vznikly úžasné snímky, které postupně odhaluji na svém instagramu pod hashtagem #staystrongstaydancer. Vyjadřuji tím, že i když jsou těžké situace v našich životech, musíme zůstat uvnitř silní, nevzdávat se a nezapomínat na to čím jsme. Ať už jsme tanečníci, učitelé, lékaři, řidiči, asistenti…..

Důležité je, abychom vzhlíželi k lepším zítřkům a že jednou opět bude dobře. Světlo naděje umírá poslední a na to bychom neměli zapomínat.

Pár fotek z výše zmíněných událostí naleznete ZDE NA ODKAZU

Mějte se moc fajn.

P ;-)