První prodloužený víkend v květnu trávím u mamky. Viděl jsem se i se svou malou neteří a bylo to moc hezké. Užili jsme si také krásnou procházku lesem. Po dlouhé době jsem si skvěle odpočinul, s mamkou si popovídal a sdílel s ní zážitky za dobu, co jsme se neviděli. Byl jsem si rovněž zaběhat v lese v rámci přípravy na štafetový závod Vltava Run.

Ten se rychle blížil, jelikož se konal hned následující víkend. Díky kolegům a kamarádům jsme sestavili tým dvanácti členů, přičemž každý měl přiřazené tři úseky, které se nesměly běžet hned po sobě. Tento závod se běží od pramene Vltavy až do Prahy a trvá zhruba den a půl. Můj první úsek měl něco málo přes patnáct kilometrů. Moc jsem si ho užil, protože trasa vedla i kouskem národního parku Šumava. Do závodu jsem přemluvil také svého kamaráda Ondru, o kterém jsem věděl, že na něj bude spolehnutí. A taky že bylo! Byl šikovný a svým výkonem překvapil i mé kolegy.

Při druhém úseku už jsem byl vyčerpaný, ale dal jsem ho. Zpočátku to bylo zhruba pět kilometrů samého stoupání, ale ke konci už se běželo čtyři kilometry z kopce. No, a to mě trochu odrovnalo před posledním úsekem. Ten jsem v našem autě běžel jako úplně první a bylo pět hodin ráno. Bolely mě vazy a nedařilo se mi běžet v mém klasickém rychlém tempu. Ale i tak jsem ho zdárně doběhl.

Tento víkend mě více sblížil s mými pracovními kolegy i s novými kamarády, kteří mají rádi sport a pohyb. Byla to neskutečná energie a ukázková týmová spolupráce. Nebylo důležité zvítězit, ale to, že jsme se vzájemně podporovali, abychom závod jako tým dokončili. A to se také splnilo. Můj kolega běžel poslední úsek z Vraného nad Vltavou do Braníka a na posledních sto metrů jsme se k němu všichni připojili, abychom do cíle vběhli společně jako jeden tým. Jsem za tuto zkušenost a příležitost vděčný a doufám, že to příští rok vyjde znovu.

Následující týden jsem hlavně regeneroval, i když při tanečních trénincích to šlo ztěžka. Ale nějak se to podařilo. Co mi ale dělalo velkou radost, bylo to, že jsem se na víkend chystal do Pezinka za Peťkem. Původně jsme měli v plánu kino, ale to nakonec nevyšlo. Navíc venku nebylo úplně příznivé počasí, takže jsme si v sobotu dopoledne déle pospali a dívali se na televizi. Hodně jsme probírali to, co nás v nejbližší době čeká. Odpoledne jsme počkali na Peťkovu mamku, až se vrátí z práce, a později dorazila ještě jeho teta. Večer jsme měli puštěné finále Eurovision Song Contest, u kterého jsme si povídali a komentovali jednotlivá vystoupení. K tomu jsme si zahráli Člověče, nezlob se! a byla to opravdu skvělá zábava – dokonce se mi podařilo zvítězit. V neděli jsme pak ještě stihli navštívit Peťkova bráchu v jeho novém domově. Byl to moc prima víkend.

Velkou radost mi dělalo to, že jsme s Peťkem odjeli společně do Prahy. Byl se mnou celý týden. Já jsem sice musel chodit do práce, ale to vůbec nevadilo. Peťko si udělal svůj vlastní program a čas jsme trávili spolu po mé práci, nebo za mnou přišel na trénink, kde se k nám připojil k tanci. Na pátek jsem si vzal dovolenou, abychom měli o něco delší víkend. Neměli jsme žádné konkrétní plány, a tak jsme se spontánně rozhodli jít do kina na pokračování filmu Ďábel nosí Pradu. Moc jsme si to užili a skvěle se nasmáli. Po kině jsme zašli do kavárny na dobrou kávu a dortík. Jelikož bylo nádherné počasí, přesunuli jsme se pak do parku na lavičku a užívali si společný západ slunce.

Další den jsme si udělali výlet na trhy do Šestajovic, kde pravidelně mívají stánek s perníčky moji přátelé. Představil jsem jim Peťka, po delší době jsme si popovídali o tom, co je nového, a shodli se, že se musíme brzy zase vidět. Poté jsme se doma jen rychle otočili a vyrazili na pár míst v rámci festivalu Open House Praha. Nejvíce nás zaujal kostel sv. Anny v Pražské křižovatce a také jsme se zašli podívat na Strahovský stadion. Den jsme pak kulturně zakončili v kostele na Petříně, kam jsme vyrazili na básnickou slam poetry na téma láska. Bylo to tak krásné a dojemné, až nám občas ukápla slza. Po skončení jsme zašli ještě na jedno pivo do Štefánikovy kavárny a užili si příjemný podvečer.

Po návratu domů nás čekal večer s proseccem a napuštěnou vanou. K tomu jsme si pustili koncert zpěvačky Dua Lipa, který zveřejnila na svém YouTube kanálu z Radical Optimism Tour v Mexiku. Bylo to neskutečně energické a úžasné. Následně jsme si pustili ještě film, u kterého jsme unavení usnuli.

Další den ráno jsme zašli na mši, po které jsme si popovídali s ostatními farníky, a cestou domů si nakoupili věci na oběd. Zbytek dne už jsme jen relaxovali u filmu. Odpoledne jsem doprovodil Peťka na nádraží k vlaku. Naštěstí už jsme měli jasný plán na další setkání, takže loučení nebylo tak smutné. Celý tento skvělý týden jsem zakončil sám v parku při západu slunce, kde jsem se pomalu připravoval na nadcházející dny.

Poslední květnový víkend jsme měli vystoupení na mezinárodní škole Park Lane, kde každoročně vystupujeme v rámci Mezinárodního dne kultur. Vystoupení se účastnily i děti z této školy, které vedeme na našich lekcích. Celá akce sklidila velký úspěch a já se následně vydal na víkend za mamkou. Jelikož bylo celkem pěkné počasí, udělali jsme si další den procházku. Do práce v Praze jsem pak jel rovnou v pondělí ráno odtud.

Nemohl jsem se dočkat pátku, protože za mnou měl do Prahy opět dorazit Peťko. Byli jsme totiž pozvaní na svatbu našich přátel. Obřad a oslava se konaly v blízkosti Zruče nad Sázavou v areálu kempové osady. Z Prahy jsme se tam vydali vlakem a udělali si tak krásný výlet do přírody. Na přivítání jsme dostali welcome drink a hned si začali povídat s ostatními kamarády. Atmosféra byla velmi příjemná, k čemuž přispělo i skvělé počasí. Samotný obřad byl nádherný – byli jsme dojatí a zároveň jsme se smáli, protože novomanželé měli vše pojaté netradičně a podle sebe, což celé události dodalo ještě větší kouzlo. Později k večeru jsme se vydali zpět domů, kde jsme si dlouho povídali a snili o tom, jaká bude jednou ta naše svatba.

Druhý den jsem musel ráno brzy vstávat, protože nás s Kopýtky čekala generální zkouška na závěrečné vystoupení. Ta trvala celkem čtyři hodiny, ale udělali jsme kus velké práce. Po generálce jsme si skočili s Peťkem na oběd – dali jsme si smažák s bramborami a k tomu pivo. Jelikož bylo celkem dost teplo, tak nás to příjemně osvěžilo. Později k večeru jsme šli ještě na procházku a užívali si západ slunce na lavičce. Večer jsme si pustili film na dobrou noc a v pondělí brzy ráno už jsme zase vstávali. Doprovodil jsem Peťka na vlak a rozloučili jsme se tentokrát na delší čas, protože další shledání nás čekalo až v červenci.

Po odjezdu Peťka jsem ve volném čase připravoval naše závěrečné vystoupení společně s vedoucími lekcí a naší hlavní kapitánkou Terezkou. O dalším volném víkendu jsem jel za mamkou a z domova finišoval organizaci celého večera – program, moderaci a další věci, které k tomu patřily. Snažil jsem se toho udělat co nejvíce dopředu, abych si pak mohl naplno užít návštěvu bráchy s naší malou neteří.

Následující čtvrtek už byl dnem D. Odešel jsem dříve z práce, abychom stihli vše připravit na generálku. Měl jsem z toho sice trošku stres, ale měli jsme kolem sebe spoustu pomocníků, z nichž někteří už u nás sice netančí, ale přesto nám přišli pomoct. Myslím, že to všechno dopadlo skvěle a po vystoupení jsme si se všemi šli zaslouženě připít.

O víkendu po vystoupení jsem si udělal čas jen pro sebe a odpočíval jsem. Završili jsme s tanečníky další školní rok a mně tato sezóna udělala velikou radost. Chodil jsem na procházky a natočil nový výklad karet na červenec. V neděli jsem zašel do kostela na mši a shodou okolností jsem tam potkal faráře, který oddával mé přátele na nedávné svatbě.

Poslední červnové dny jsou velmi horké. Byl jsem opět navštívit maminku, abych jí v těch velkých vedrech trochu pomohl, a zašel jí nakoupit. Doma jsme si pak dávali meloun a zmrzlinu, povídali si a užívali si společný volný čas. Mezitím už jsem si pomalu připravoval a balil kufry na naši první společnou dovolenou s Peťkem.

Před námi jsou letní měsíce a čeká nás krásná a harmonizující energie lásky a souznění. Vnímám kolem sebe tuto nádhernou vibraci. Nebojme se proto otevřít své srdce i náruč dokořán, abychom ve svém životě přivítali všechno to dobré.

POSELSTVÍ MAGICKÉ KOSTKY ČERVENEC 2026

Fotky z tohoto odbobí najdete tady.

Mějte se moc fajn.

P.