Leden nemohl začít jinak než běžeckým závodem o lívanec ve Stromovce. Namotivovali jsme se opět s kolegyní a uběhli jsme dvě míle s úsměvem. Opět jsem měl vtipnou událost s rozvázáním tkaničky, i přesto, že byla na dvojitou kličku, musel jsem po prvním kole mimo trať a rychle ji zavázat a potom závod dokončit. S časem to bylo takové povánoční, ale nebyli jsme nejhorší, důležité je, že jsme se nevzdali a závod doběhli.  Jelikož nám lívanec nestačil, tak jsme zašli ještě na míchaná vajíčka a kávu do McDonalds.  Tentýž den večer se také konala tradiční novoroční tancovačka, kde nám hrála živá kapela a přišlo se pobavit mnoho lidí. Akce se vydařila a my se už těšíme na březen, kdy opět proběhne naše další svatopatrikovská tancovačka.

V lednu mi opět začali tréninky a učím se novinky na další soutěžní sezónu. Abych to vyvážil, tak jsem se byl saunovat, jelikož mráz byl silný a svaly občas tuhly. Od akrobacie jsme měli s Kájou přestávku, protože druhý semestr začíná až v únoru.

Navštívil jsem také uvedení nové knihy Lvářka, kterou napsala má kamarádka a zároveň spolutanečnice. Kmotrou knížky byla Bára Hrzánová, takže o zábavu nebylo nouze. Bohužel jsem se nemohl dlouho zdržet, jelikož mě ještě čekal trénink. Těším se, až si tuto krásnou knížku přečtu.

Uprostřed měsíce jsem byl navštívit maminku. Řešili jsme mnoho novinek a vybírali jsme nové písničky, které si pak dala do telefonu. Shodou okolností měl v odpoledních hodinách cestu kolem Dobříše brácha, který si s námi dal čaj, a odjeli jsme poté spolu do Prahy. Další den v neděli jsme měli s Kájou rezervovaný stůl do restaurace Špejle. Dostal jsem to jako dárek od mých tanečníků na závěrečném vystoupení v minulém roce. Udělalo mi to velikou radost. Nebudu vysvětlovat, jak přesně to tam funguje, protože si myslím, že člověk by to měl zkrátka zažít. Jídla tam byla moc dobrá a objednali jsme si láhev vynikajícího prosseca.  Poté jsme ještě zašli do kina na komedii Případ mrtvého nebožtíka, u které jsme se moc nasmáli.

Poslední lednový víkend jsme jeli s Kájou za jeho sourozenci do Varnsdorfu, kde jsme dlouho nebyli. Jeli jsme tam ještě v pátek, tak jsme si popovídali u Kájova bratra, kde jsme pobývali celý víkend. V sobotu jsme s Kájovo švagrovou stihli krásnou procházku na místní Hrádek – Burgsberg, který je kulturní památkou. Je přesně na pomezí měst Varnsdorfu a Seifhennersdorfu, takže můžete vidět jak do Česka, tak do Německa zároveň. Večer jsme měli naplánovanou večeři ve zdejší vyhlášené restauraci, kde jsme si objednali dobré jídlo a setkali se tam zároveň se ségrou a švagrem Káji a také se všemi synovci a neteřemi. Bylo nás celkem devět. Byl to krásný večer. Později doma jsme si zahráli ještě deskové hry. V neděli už na nás čekala cesta zpět do Prahy a začali tak závěr posledních dnů prvního měsíce v roce.

Čas ubývá někdy tak rychle, že si to nestačíme ani uvědomovat. Proto nezapomínejte, že když se nepovede něco dnes, máme na to další nový den, a to po celý rok.

Pár fotek z výše zmíněných událostí naleznete ZDE NA ODKAZU

Mějte se moc fajn.

P ;-)