Jako každý rok tu máme opět vánoční období. Toto období mám velmi rád, hlavně od té doby, když Lorna (viz článek Můj život s anděly) jednou psala o Vánocích. Zmiňuje se o tom, že miliony andělů po celém světě od začátku listopadu shazují do každé domácnosti světelné koule. Je to dar lásky a naděje, který v nás má probouzet pocit, že Vánoce nejsou jen o materiálních věcech. Když jsem se jednou vracel z tréninku domů, bylo to ještě týden před adventem, všiml jsem si na sídlišti, že spousta oken je již osvícena vánoční výzdobou. To mě utvrdilo v tom, že tam určitě už spadla ta světelná koule a probudila v lidech radost z blížících se Vánoc a měl jsem z toho hezký pocit.

Minulý rok jsem byl po pěti letech na Štědrý den doma. Moc jsem se na to těšil a byl jsem zvědav, jaké to bude po takové době. Byli jsme domluveni, že se sejdeme u štědrovečerního stolu s maminkou, bráchou a švagrovou. Dárky jsme si předem domluvili. Já jsem přijel o den dříve, abych ještě mamince pomohl s pár drobnostmi. Brácha se švagrovou dorazili druhý den odpoledne. Poté jsme pomalu začali připravovat večeři a povídali jsme si. Bylo to nádherné, neřešili jsme, kolik je hodin. Nenastavili jsme si ani čas, kdy budeme přesně večeřet. Nikam jsme zkrátka nespěchali. Mezitím jsme poslouchali i pohádky a jedli cukroví. Po večeři jsme se dívali na Tři oříšky pro Popelku a teprve po ní jsme si rozbalili dárky. Samozřejmě, že jsme si nadělili i překvapení, která každého z nás překvapila. Pak jsme si opět povídali a vyznávali si vděčnost za to, že jsme se sešli. Poté jsme se dívali na vánoční filmy a kolem půlnoci vyrazili na půlnoční, která bývá u nás velmi krásná. Zazpívali jsme si pár koled a vnímali vůni kadidla a mši pana faráře. Večer jsem usnul jak malý kluk, který byl plný radosti a lásky z toho, jak vše krásně proběhlo. Letošní Vánoce máme domluvené úplně stejně a už teď se na ně moc těším.

V pátek jsem se byl projít s mou kamarádkou do centra. Původně jsme byli domluveni, že se sejdeme jen na kafe, ale před tím mi ještě volala, jestli se nechci projít do centra a prohlédnout si vánoční centrum. Řekl jsem jí proč ne, že to je skvělý nápad. Měli jsme sraz na Náměstí republiky, kde jsme si dali punč. Čekal jsem, že tam bude spousta cizinců, ale byl to úplně pravý opak. Bylo milé sledovat ty lidi a vidět jejich rozzářené tváře, objímání a milé konverzování. Pak jsme se vydali směrem ke Staroměstskému náměstí, kde je vždy krásný vánoční strom. Odtud jsme se vydali uličkami k Václavskému náměstí, kde bylo krásně osvícené stromové pořadí od spodu až nahoru k Muzeu, kam jsme i mířili. Cestou někde uprostřed nás zaujal hudebník, který hrál na piano. Byl to famózní umělec, který hrál opravdu z lásky a uměl to přenést na všechny kolemjdoucí lidi, kteří se tam též zastavili. Pak už jsme mířili pomalu na metro a mé kamarádce jsem poděkoval za to, jak to hezky vymyslela.

Také se nemohu dočkat nadcházejícího vánočního vystoupení irských tanců, které mě čeká. Každý rok připravujeme speciální vánoční choreografie pro veřejnost a mezitím také učíme lidi tancovat. Jsme tam už taková jedna velká rodina a je milé se se všemi vidět a povídat si, jak se nám daří. Na místě je také vždy připraveno drobné občerstvení a svařené víno. Po vystoupení máme pak velkou závěrečnou tancovačku a následně si popřejeme krásné Vánoce a vše nejlepší do nového roku.

Myslím si, že je důležité, abychom si období Vánoc užívali. A to proto, že nás to sbližuje s druhými a dává nám to naději a lásku v životě.

Přeji vám klidné prožití vánočních svátků a také vše dobré do nového roku. A zkuste si třeba stanovit nějaký nový začátek, ať už bude spočívat v čemkoliv.

Na pár vánočních fotografií se můžete podívat ZDE NA ODKAZU.

Mějte se moc fajn.

P ;-)