Září bylo hned od začátku neuvěřitelně akční. Rozjeli jsme naplno tréninky na nadcházející vystoupení v Obecním domě a hned v úvodu měsíc odstartoval skvělou akcí – s Kopýtky jsme vystupovali na Donovalských slavnostech v domově důchodců. Měli jsme obrovský úspěch a užili si moc hezké dopoledne, dokonce i s milou vzpomínkou v podobě společné fotky s moderátorkou Saskií Burešovou. Ale nezaháleli jsme ani odpoledne. Hned v ten den mi s pracemi na bytě vydatně pomohl můj taneční parťák Ondra. Pustili jsme se do rekonstrukce elektřiny – v pokoji jsme řešili vypínač světla a v kuchyni připravovali kompletní elektroinstalaci a rozvody pro nové zásuvky.

Celé září se neslo ve znamení velkých stavebních úprav a rekonstrukce bytu. S Peťkem jsme dělali malování – v obýváku jsme zvolili zelenou barvu na jednu stěnu, aby hezky ladila k budoucímu kuchyňskému koutu, a v ložnici šedivou, která krásně doplňuje skříň z IKEA a postel, kterou měl Peťko doma na Slovensku. Zhruba měsíc nám zabraly přípravy, které začaly vyrovnáním podlahy formou stěrky. Ve druhé polovině září pak řemeslník položil nový vinyl, díky čemuž jsme měli ke konci měsíce vše připravené pro instalaci nábytku. Objednaná kuchyň na míru od našeho kamaráda Michala (který nám navrhoval i dveře v celém bytě) už je na svém místě a máme z ní obrovskou radost.

O víkendu před samotným vrcholem měsíce jsme s Peťkem vyrazili na Slovensko na tradiční Pezinské vinobraní, kde jsme zároveň oslavili náš společný rok oficiálního vztahu. Prošli jsme si stánky s vínem, zašli na koncerty v čele s kapelou Horkýže Slíže a jako milou tradici jsme zopakovali i jízdu na stejné pouťové atrakci – točitých autíčkách – jako přesně před rokem. Druhý den jsme ještě nakoupili zásoby výborného vína pro rodinu a známé. Hned po návratu pak proběhlo dlouho očekávané vystoupení v Obecním domě za doprovodu Pražského filmového orchestru. Byla to neskutečná krása, obrovská energie a nezapomenutelná zkušenost, ze které čerpám dodnes. A do toho všeho jsme stihli i relax v kinu na pokračování filmu Magické posedlosti, který mi svou atmosférou magie a kouzlení nádherně připomněl dětství.

V říjnu Peťko úspěšně nastoupil do nové práce a moc se mu tam líbí – mám obrovskou radost, jak se postupně aklimatizoval na Prahu i na naše společné žití. Ještě jednou bych mu chtěl touto formou moc poděkovat za celou jeho obrovskou pomoc v září, kdy se staral o malování bytu a neustále přebíral balíčky od kurýrů s vybavením do bytu. Celý říjen se pak nesl v duchu sestavování nábytku. Postavili jsme skříň v ložnici, obývací stěnu v obýváku a ke konci měsíce přibyl i stůl se židlemi. S elektrickými zásuvkami a světly nám skvěle pomohl Ondra a výsledek opravdu stojí za to. Ke konci října navíc dorazil Peťkův bratr s dodávkou, kde přivezli zabalené Peťkovi věci a postel. V autě stále bylo dost místa a tak cestou vyzvedly i mé přichystané věci. Všechno tedy už máme v bytě a některé věci jsme už postupně vybalili do skříní. Teď už zbývá dodělat jen koupelnu a záchod a vypadá to, že se na začátku listopadu konečně definitivně přesuneme. Moc se na to těšíme!

Ve víru stěhovacích povinností jsme si ale našli čas i na krásné zážitky. Po dlouhé době jsme zašli do kostela kam jsme se svezli úplně poprvé novou lanovkou na Petřín, která se otevřela po rekonstrukci. V polovině října jsme samozřejmě nevynechali ani Signal Festival a prošli si spoustu nádherných světelných instalací. S přicházejícím podzimem jsme pak na Staroměstském náměstí symbolicky zahájili naši oblíbenou „svařákovou sezónu“.

Další říjnový víkend patřil tanci. S Kopýtky jsme uspořádali už druhý ročník naší akce Samhain ceili – tentokrát na novém krásném místě na Střeleckém ostrově. Mělo to obrovský úspěch, dorazilo hodně nadšenců do tance a zatančili jsme si ceilí a setové tance. Terezka se svým Ondrou všechno skvěle vysvětlila. Díky tomu to šlo přítomným tanečníkům hezky od nohou. Nechyběly ani domácí dobroty, které někteří účastníci napekli. S Kopýtky se teď navíc už naplno připravujeme na listopadové vystoupení k 18. narozeninám kapely Ríra. S Rírou tančíme moc rádi a každou společnou akci si vždycky nesmírně užíváme.

Během těchto měsíců jsem se naučil, že všechno nejde hned a vše má svůj čas a tak to je i v životě. Nechme dozrát semínko a nekotrolujme kdy konečně vyklíčí, protože ve spávný čas vždycky samo vyzraje.