Říjen začal velmi akčně. Naše taneční škola v Praze spolupořádala taneční zkoušky pro budoucí učitele a porotce. Organizačně dopadlo všechno velmi dobře. Já i naši tanečníci jsme na této akci působili jako figuranti.

Na poslední den byla pro budoucí porotce naplánována cvičná soutěž, při které se samozřejmě nikam nepostupovalo. Pro nás všechny to byl inspirující zážitek a skvělá příležitost vidět, jak to při takových zkouškách vlastně vypadá.

O prodlouženém říjnovém víkendu za mnou do Prahy přijel Peťko. Protože tu byl naposledy před dlouhými dvanácti lety, připravil jsem nám krásný a nabitý program.

V sobotu mě doprovodil na halloweenskou taneční soutěž, kde se nám s týmem podařilo uspět a já si navíc odnesl pohár v tradičním tanci. Akce trvala celý den, takže po jejím skončení následoval zasloužený odpočinek.

V neděli ráno jsme zašli na mši na Petřín, kde jsme zahájili prohlídku levého břehu Prahy. Pokračovali jsme přes Strahovský klášter až k Pražskému hradu. Cestou jsme se zahřáli horkou čokoládou a svařákem.

Na odpoledne jsem měl připravené překvapení – návštěvu botanické zahrady v Troji. Tamní výstava dýní byla naprosto úchvatná. I když bylo počasí typicky podzimní a mírně pršelo, dodalo to celému dni tu správnou atmosféru. Dokonce jsme si společně vydlabali dýni a pak se spokojeně vrátili do tepla domova.

V pondělí jsme si trochu přispali a po obědě vyrazili na Vyšehrad. Odtud naše cesta vedla po náplavce až na Výtoň do kavárny, kde jsme naplánovali zbytek dne. Zamířili jsme na žižkovskou věž, odkud je nádherný výhled na město ze všech stran. Jelikož jsme tam byli v čase západu slunce, užili jsme si pohled na postupně se rozsvěcující Prahu.

Poté jsme pokračovali přes Václavské náměstí k Prašné bráně a za Týnským chrámem se opět zahřáli svařákem. Naši procházku jsme zakončili na Staroměstském náměstí a u Karlova mostu. Večerní Praha byla kouzelná. Tento krásný den jsme oslavili v shisha baru, kde jsme si připili na náš vztah a lásku.

V úterý pršelo tak silně, že jsme raději zůstali v teple u televize a užívali si poslední společné chvíle, než Peťko odjel zpět na Slovensko. Byl to nádherný čas, za který jsme oba nesmírně vděční.

Koncem října jsme s Kopýtky poprvé uspořádali podzimní tancovačku na oslavu svátku Samhain. Tanečníci dorazili v nápaditých kostýmech a k čaji přinesli skvělé, a občas i pěkně děsivé dobroty. Všichni si také mohli vyzkoušet tradiční samhainovské aktivity. Byl to zkrátka úžasný, irsky protančený podzimní večer.

Nezaháleli jsme však ani v přípravách na kvalifikaci. S týmem jsme se scházeli každý pátek ráno a absolvovali jsme soustředění zaměřené na týmové i sólové tance.

O prodlouženém víkendu v listopadu jsem se vydal za mým Peťkem do Pezinku. Cesta byla sice zdlouhavá, ale na konci mě vyzvedl Peťko se svou tetou a vzali mě autem. Tentokrát jsme neplánovali nic akčního, protože pro nás bylo nejdůležitější užít si jeden druhého.

Poprvé jsem se také seznámil s Peťkovou rodinou během úžasného večera plného povídání, zábavy a tance. Poznal jsem jeho maminku, tetu i bratra s přítelkyní. Později jsme ještě vyrazili tančit na místní diskotéku a bylo to moc fajn. Další den jsme po bujarém večírku odpočívali a jen tak si s Peťkem užívali společný volný čas.

V pondělí se ve firmě, kde Peťko pracuje, konal vánoční večírek. Protože byl povolen doprovod, mohl jsem se ho účastnit s ním. Hráli jsme hry, poznal jsem jeho kolegy a také jsme si koupili pár lístků do tomboly. Sice jsme nic nevyhráli, ale to, že máme jeden druhého, je pro nás ta největší výhra.

V úterý už jsem se chystal na cestu zpět do Prahy, plný vděčnosti za ten úžasný čas strávený na Slovensku.

O volných víkendech jsem byl také často s mamkou a pomáhal jí s nákupy a plánováním Vánoc. Po čtyřech letech jsem se opět pustil do výroby adventního svícnu a vánočních dekorací. Moc jsem si ten čas s mamkou užil a společně už jsme se začali pomalu těšit na Vánoce.

Další týden ve čtvrtek večer jsem si vyzvedl Peťka na hlavním nádraží. Opět na mě čekal s kytičkou, i když jsem mu výslovně říkal, ať mi ji nevozí. Poté jsme vyrazili domů, kde jsem se začal pomalu připravovat na první soutěžní den.

Vstávali jsme společně už v šest hodin ráno. Den začal soutěžemi dospělých kategorií, ve kterých jsme měli své svěřence, a tak jsme jim tam byli oporou. Chvíli jsem také vypomáhal s řazením soutěžících před nástupem na pódium – bylo jich tam opravdu hodně. Odpoledne jsem pak sledoval naše další tanečníky a předával jim zpětnou vazbu.

Následně jsem se už začal rozcvičovat a trénovat s kamarádem náš pánský two hand. Ten dopadl velmi úspěšně a podařilo se nám v něm vyhrát! Čekaly mě ještě další dvě soutěže, a to tradiční set a treble reel. V tradičním setu jsem vybojoval krásné čtvrté místo a v treble reelu jsem se umístil na prvním místě. Byl to nádherný a úspěšný den. Peťko po celou dobu pomáhal mně i celému našemu týmu. Večer jsme se pak sice vyčerpaní, ale spokojení šli najíst.

V sobotu jsme si trochu přispali a dorazili až na jedenáctou hodinu. Ve jednu odpoledne jsme s našimi týmy šli ještě do tělocvičny trénovat kvalifikační tance – mix four hand a ladies eight hand. Samotná soutěž nás čekala později odpoledne. Holkám se podařilo vybojovat krásné šesté místo a našemu týmu se podařilo počtvrté v řadě obhájit první místo ve four handu, čímž jsme opět získali putovní štít.

Bylo úžasné znovu zažít ty pocity štěstí a vděčnosti. Úspěch jsme pak šli náležitě oslavit a připili si i s naší Terezkou. Moc mě těší, že u toho všeho mohl být Peťko s námi.

Neděli jsme si s Peťkem udělali volnou. Ráno jsme vyrazili na mši, kde se slavila druhá adventní neděle. Po ní jsme zajeli na vánoční nákupy do zahradnictví Chládek, abychom načerpali inspiraci, a rovnou jsme si tam dali i oběd. Poté jsme se vrátili domů na kávu a čaj na zahřátí. Chvíli jsme odpočívali u filmu a v podvečer vyrazili do vánočně vyzdobeného centra Prahy.

Začali jsme opět svařákem za Týnským chrámem a odtud pokračovali na Staroměstské náměstí. Stromeček tam byl opravdu nádherný a moc jsme si užili tu kouzelnou atmosféru. Potom přišel čas na překvapení, které jsem pro Peťka připravil – vzal jsem ho do světelného parku ve Žlutých lázních na projekt „Světla vyprávějí“. Výstava byla zaměřená na známé evropské stavby a literaturu a moc se nám tam líbilo, tak jsme si udělali i pár krásných fotek.

Večer jsme se přesunuli do shisha baru jako minule, dali si vodní dýmku a mojito a společně rekapitulovali celý ten krásný prodloužený víkend.

V pondělí jsme měli oba volno, tak jsme vypnuli všechny budíky a celý den zůstali zalezlí v posteli. Odpočívali jsme a dívali se na vánoční filmy. Nakonec ale přišla ta chvíle, kdy jsem musel jít Peťka vyprovodit na vlak. Nebylo to bez slz, ale hřálo nás vědomí, že se opět uvidíme hned po Vánocích, abychom společně oslavili příchod nového roku.

V Kopýtkách jsme po dvou letech opět oslavili vánoční besídku v Emauzích. Vymysleli jsme nové vánoční choreografie, pil se svařák a pochutnávali jsme si na cukroví a sušenkách. Samozřejmě nechyběla ani tradiční tancovačka. Všichni jsme si tento předvánoční čas náramně užívali a každému hrál na tváři úsměv.

Dorazilo také mnoho mých známých, které jsem dlouho neviděl, což bylo velmi milé setkání. Na závěr jsme si venku zapálili prskavky, a založili tak nový společný zvyk.

V posledních dnech před Vánocemi, kdy už mě nečekaly žádné taneční povinnosti, jsem se věnoval klidným nákupům. V práci jsme zašli na firemní večeři a poté v rámci teambuildingu vyrazili malovat na plátno. O poslední adventní neděli jsem pak zadělal na vánočku, jejíž příprava mě pokaždé moc baví.

V práci mě čekal už jen jeden pracovní den, protože na zbytek roku jsem si naordinoval dovolenou. Po dlouhé době se mi podařilo ušetřit si volno na svátky, abych mohl čas naplno věnovat rodině a přátelům.

Domů za mamkou jsem vyrazil už v úterý ráno. Pomáhal jsem jí s nákupy, zdobením stromku i s přípravou bramborového salátu. Večer jsme si pak za odměnu pustili vánoční film. Na Štědrý den jsme byli klasicky všichni spolu i s bráchou. Dali jsme si sváteční večeři a po ní si rozdali dárky. Před půlnocí jsem pak vyrazil na mši, která byla moc hezká, a jako vždycky jsem si s chutí zazpíval koledy.

Druhý den přijel znovu brácha i s malou neteří. Poprvé si sama rozbalovala dárky a bylo neuvěřitelně roztomilé sledovat, jak už celý proces vnímá a jak je zvědavá, co se skrývá uvnitř. Poté jsem vyrazil na procházku, abych měl aspoň trochu pohybu.

V pátek jsme jeli na návštěvu k druhému bratrovi, kde jsme se potkali i s tátou. Bylo to moc příjemné, že jsme se po dlouhé době takhle všichni sešli. Byla tam i naše malá Háňa, která se tak viděla se svou sestřenicí. Bylo milé sledovat, jak si spolu hezky hrají. Před odjezdem jsme si udělali společnou fotku a vyrazili zpět k mamce.

V sobotu jsem se viděl s kamarádem Markem. Po delší pauze jsme si pořádně popovídali a bylo to fajn. V neděli jsem se pak vrátil do Prahy, abych se připravil na odjezd za Peťkem. Původně jsem chtěl jet až v pondělí ráno, ale nakonec jsme to vymysleli tak, že vyrazím o den dříve.

Po příjezdu jsme si připili a konečně si rozbalili vánoční dárky. Druhý den byl hlavně odpočinkový a „tulící“. Neměli jsme nic v plánu, a tak jsme se jen dívali na vánoční filmy, jedli cukroví a užívali si teplo domova.

V úterý jsme zašli na Zumbu, které se Peťko věnuje už několik let. Pro mě to byla výzva, ale zároveň jsem chtěl po vánočních svátcích trochu rozhýbat tělo. Bylo to super! Moc jsem si to užil a měl jsem radost, že můžu vidět svého kluka při něčem, co ho tak baví a naplňuje. Po návratu jsme trávili čas s Peťkovou mamkou, tetou a jejími dětmi – povídali jsme si a dokonce i tančili.

Poslední den roku 2025 jsme oslavili s Peťkovou mamkou, jeho bratrem, jeho přítelkyní a dětmi. Hráli jsme hry, jedli chlebíčky a skvěle se bavili. Před půlnocí jsme pak všichni vyšli ven, společně si připili na nový rok 2026 a zapálili prskavky. Byl to zkrátka úžasný čas.

Nebojme se v našem životě dělat změny. Právě ty nás totiž činí silnějšími. Rok 2025 byl pro mě ve znamení ukončování starých cest a musím potvrdit, že mi tyto kroky přinesly štěstí a zcela nové možnosti. Díky tomu, že se mi podařilo uzavřít vše staré a nefunkční, začínám nový rok po dlouhé době s čistým štítem a upřímně se těším na vše, co mi přinese. Takže se nebojte – pokud člověk opravdu chce, zvládne všechno, i když se to zpočátku může zdát nemožné.

POSELSTVÍ MAGICKÉ KOSTKY LEDEN 2026

Fotky z tohoto období najdete tady.

Mějte se moc fajn.

P ;-)