Říká se: „Jak na Nový rok, tak po celý rok.“ Proto jsme s Peťkem vyrazili na novoroční procházku k velké lavičce do vinic s výhledem na Pezinek. Krajinu navíc lehce pokryl sníh, takže jsme si při západu slunce užili opravdovou romantiku.

Cestou zpátky jsme se zastavili na višňový punč u náměstí a zakončili tak krásný první den v roce. Další den už nám bylo trochu smutno, protože jsem se po nádherných pěti dnech na Slovensku musel začít chystat k návratu do Prahy.

První lednový víkend proběhl Lívancový běh, na který jsem se po dlouhé době přihlásil. Snažil jsem se do toho dát všechno a závod se ctí dokončit.

Samozřejmě pak nesměla chybět ani naše tradiční novoroční tancovačka. Touto akcí, kterou pořádáme vždy první sobotu v lednu, zahajujeme nový taneční rok. Je to vždy velmi příjemné, a to nejen kvůli samotnému tanci. Těší mě, že se tam potkávám s lidmi, kteří už třeba kvůli času aktivně netančí, ale na naše akce si vždy rádi najdou chvíli. Pokaždé je to skvělé setkání.

Další událostí, která nás čeká, bude v březnu patrikovská tancovačka na oslavu svátku irského patrona, svatého Patrika.

Jako zázrakem se Peťkovi podařilo přijet za mnou do Prahy hned další víkend. Mám obrovskou radost, že nám v tomhle štěstí přeje – s jeho pracovními směnami, které mu často vycházejí i na víkendy, to totiž nebývá vůbec jednoduché.

Naplánovali jsme si návštěvu kina na pokračování Avatara, a abychom si film pořádně užili, zvolili jsme 4DX. Přidala se k nám i moje milá kamarádka Miru. Film i všechny ty efekty nás nadchly, ale úplně nejlepší bylo, když jsme si po kině všichni sedli v kavárně. Konečně jsme měli čas v klidu probrat, co se u koho za tu dlouhou dobu, co jsme se neviděli, změnilo.

V neděli jsme vyrazili na naši oblíbenou mši na Petřín. Tentokrát to pro nás mělo i hlubší význam, protože se zde připravujeme na křest, který nás čeká v dubnu o Velikonocích. Po mši jsme si užili procházku a výhledy z vyhlídkové terasy cestou dolů do města. Doma nás pak čekal společný oběd, krátký relax u filmu a nakonec už jen nevyhnutelné loučení na nádraží.

Po pracovním týdnu jsem v pátek vyrazil za maminkou. Hezky jsme si popovídali o všech novinkách a v sobotu k nám přijela malá Háňa. S mamkou jsme ji měli na hlídání a bylo to naprosto parádní. Háňa už krásně mluví a opakuje všechna slova, co slyší. Byla s ní velká sranda, což mi skvěle dobilo baterky. V neděli se mi sice domů vůbec nechtělo, ale užili jsme si aspoň společný čas a krásnou procházku lesem.

Další týden jsem se už nemohl dočkat Peťka, a naštěstí to tentokrát uteklo velmi rychle. Měli jsme v plánu soukromé wellness a koncert Terezy Maškové v O2 universu. Opět jsem dostal nádhernou kytici – tentokrát to byly tmavě růžové růže, které mě na večerní program naladily ještě víc.

V sobotu jsme si po dlouhém vyspání dopřáli dopolední brunch a po kávě vyrazili za relaxací. Soukromé wellness bylo skvělé; během dvou hodin jsme si užili saunu, vířivku pro dva i odpočinek v relaxační zóně. Uteklo to tak rychle, že nám to připadalo jako pouhá hodinka – příště musíme jít určitě na déle!

Poté jsme se doma připravili na koncert. I když jsme měli lístky na stání v zadní části haly, viděli jsme výborně, takže nám to vůbec nevadilo. Naopak jsme měli skvělý přehled o všech vizuálních efektech. Celý koncert měl nádherný koncept a hluboké poselství, které nás chvílemi i dojalo. Tereza zazpívala písně z nového alba, ale nechyběly ani starší hity nebo hosté.

Nejvíc mě zasáhlo společné vystoupení s mladíkem z dětského domova, kterého Tereza potkala v Ostravě. I přes těžké životní zkoušky z něj sálala radost, víra ve své sny a neuvěřitelný talent. Píseň Hallelujah v jejich podání byla nepopsatelná. Na pódiu se objevil i Marek Lambora s jejich hitem Náš příběh a velkolepý závěr patřil písním Nebudu sedět v koutě a Královny. Celkově byl koncert na špičkové úrovni a zvuk byl za mě perfektní.

V neděli jsme opět vyrazili na mši, během které jsme stvrdili svůj souhlas a žádost o křest. Byl to moc hezký a povznášející pocit. Po mši jsme si zašli na oběd na Anděl a odtud pokračovali na procházku do Modřanské rokle. Prošli jsme ji celou a na závěr se šli zahřát do kavárny na něco sladkého.

Doma už nás čekal jen klidný večer a společné plánování dalších dní. V pondělí ráno jsem Peťka vyprovodil na vlak a pak už vyrazil rovnou do práce.

V posledním lednovém týdnu nám skončilo první pololetí školního roku. Čas od září utekl tak rychle, až je to neuvěřitelné. Zároveň se už ale začínáme pomalu připravovat na samotný závěr roku, protože nás v červnu po delší pauze čeká vystoupení v divadelním prostředí. O tom vám ale napíšu zase jindy.

V pátek za mnou opět přijel Peťko z Bratislavy a společně jsme vyrazili na sraz mých bývalých kolegů z práce. Byl to moc fajn večer a měl jsem velkou radost, že jsem jim mohl Peťka konečně představit osobně, protože ho doteď znali jen z mého vyprávění. Užili jsme si spoustu zábavy, povídání a došlo dokonce i na věštění. Všichni jsme se shodli, že si takové setkání musíme brzy zopakovat.

V sobotu jsem musel na trénink, čehož Peťko využil k setkání se svým bratrancem, který byl shodou okolností zrovna v Praze. Čas jsme tedy oba využili na maximum. Poté jsme se vrátili domů, pustili si seriál a jen tak se váleli. Tenhle víkend jsme si totiž chtěli udělat hlavně o nicnedělání a užívání si společných chvil. Večer mě sice čekal online stream s kamarádkou Andreou ohledně výkladu karet, ale hned po něm jsme vyrazili na šíšu do baru pod „Karlákem“.

V neděli samozřejmě nesměla chybět návštěva mše na Petříně. Tentokrát jsme tam pomohli s úklidem vánoční výzdoby a za odměnu nás pak zahřála káva a čaj. Odpoledne na nás padla taková únava, že jsme oba usnuli. Večer jsme si sice pustili film, ale i u něj jsme hned tvrdě usnuli. Pak jsme se tomu jen společně smáli – i takové dny jsou zkrátka potřeba. V pondělí ráno se už Peťko vracel na Slovensko a já vyrazil do práce.
Únor už začal a já jsem hned ráno vyrazil na běh do Stromovky. Tentokrát se mi podařilo vytáhnout i kolegu z práce. Společně jsme závod odběhli a za odměnu si samozřejmě dali zasloužený lívanec.

Kolem poledne jsem jel za mamkou a pomohl jí s nákupy. Tentokrát jsme byli doma sami, takže byl po delší době čas i prostor si o všem v klidu popovídat. Právě začala olympiáda, a tak jsme sledovali závody – zrovna se nám poštěstilo vidět zisk dvou medailí. Poté jsem se vrátil zpět do Prahy a už vyhlížel další týden, který jsme měli s Peťkem strávit u něj v Pezinku.

S Peťkem jsme plánovali, že Valentýna oslavíme u něj doma. Jelikož on i jeho maminka si potrpí na krásnou výzdobu ke každé příležitosti, řekli jsme si, že to bude to nejlepší místo pro naši oslavu. V pátek večer mě Peťko s maminkou vyzvedli na nádraží a po příjezdu jsme si jen užívali společné chvíle, povídání a blízkost.

V sobotu musel Peťko do práce. Já jsem ten čas využil k vaření sýrové omáčky s kuřecím masem a dlouhému hovoru s maminkou. Poté jsem ještě vyrazil pro kytici a bonboniéru, abych mohl Peťka po návratu domů překvapit. A to se také povedlo! Chvíli jsme pak společně odpočívali u olympiády a později vyrazili na procházku městem.

Večer jsme si doma připravili krásnou atmosféru a já se pustil do večeře. Báječně jsme si pochutnali a užili si romantiku, kterou jsme zakončili se sklenkou prosecca ve vaně u seriálu. Ještě předtím jsem se ale odhodlal k důležitému životnímu kroku. Požádal jsem Peťka o ruku, protože jsem to tak vnitřně cítil. Odpověděl mi ANO. Trošku jsem ho sice předběhl, protože mi později prozradil, že plánoval něco podobného na léto, ale oba víme, že chceme jít životem spolu a mít jednou svatbu. Tak na co dál čekat?

Druhý den nás přišla navštívit Peťkova teta Lenka. Pogratulovala nám k zasnoubení a všichni společně jsme si krásně popovídali o našich plánech do budoucna. Čas utíkal tak neuvěřitelně rychle, že jsem se najednou musel začít připravovat na cestu zpět do Prahy. Tyto krásné chvíle vždy plynou tak překotně, až člověk úplně zapomene na čas. Je to ale jasný důkaz toho, že žijeme život naplno.

Peťko mě šel doprovodit na nádraží a oba jsme měli slzy na krajíčku. Loučení je pro nás vždy emočně náročné a trochu bolestivé, ale jsou to slzy štěstí a lásky. Náš vztah nám za tu dálku a každé čekání rozhodně stojí.

Peťko mě uprostřed týdne mile překvapil zprávou, že by za mnou mohl přijet. Měl jsem obrovskou radost, že se to podařilo. V pátek po práci jsem ho vyzvedl na nádraží; zatímco jsem si ještě musel vyřídit jeden pracovní hovor, Peťko mezitím připravil večeři. Večer jsme pak zakončili u seriálu.

V sobotu jsme si dopřáli domácí palačinkový brunch. Vstávali jsme až kolem jedenácté – z postele se nám vůbec nechtělo, a tak jsme si užívali ráno bez budíku, tulili se a povídali si. Po brunchi jsem se vypravil na návštěvu ke kamarádce, zatímco Peťko vyrazil na nákupy do centra. Když jsem se vrátil, čekal mě online stream s Andrejkou na téma „Ohnivého koně“. Bylo to skvělé a inspirativní. Večer jsme si s Peťkem objednali pizzu, otevřeli víno a sledovali Peče celá země a olympijské závody. Nakonec jsme opět usnuli u seriálu a probudil nás až nedělní budík.

Ten nás tentokrát svolával na ranní mši na Petřín, kde jsme absolvovali další část přípravy ke křtu – požehnání. Byl to pro nás oba velmi silný moment, kterého jsme si hluboce vážili. Poté jsme se prošli směrem na Anděl, rychle nakoupili a jeli domů. K obědu jsme si pustili další díl seriálu Spalující rivalita a po něm jsme se společně začetli do tohoto blogu.

Bylo to moc fajn – společně jsme opravovali texty a ladili věty. Po těchto úpravách jsme dali dohromady naše sdílené video, které je pro nás plné silných vzpomínek od konce léta až po letošního Valentýna. Večer jsme si ještě užili závěrečný ceremoniál zimní olympiády, který se nám moc líbil, a pak už nás čekal jen spánek a pondělní loučení na nádraží.

Poslední únorový víkend jsem vyrazil za mamkou na Dobříš. Viděl jsem se také s taťkou, protože jsme se domluvili, že společně zajedeme za babičkou, která je momentálně na rehabilitačním pobytu v Nové Vsi pod Pleší. Podařilo se mi potkat i se svými bratry – ti měli zrovna na Dobříši florbalový zápas, takže jsme si užili opravdu krásný a naplněný rodinný čas.

Z letošního roku mám po delší době mnohem lepší pocit než z těch předešlých. Věřím, že se energie nás všech začne konečně hýbat novými směry. Držím nám všem palce – nebojme se otevřít změnám náruč dokořán a vykročit jim vstříc.

POSELSTVÍ MAGICKÉ KOSTKY BŘEZEN 2026

Fotky z tohoto období najdete tady.

Mějte se moc fajn.

P ;-)