V květnu jsme s tanečníky z Kopýtek navštívili představení Irský Máj – Pod jednou střechou IX. Téma pro letošní rok bylo Cesta kolem světa. Program příjemně plynul a po něm jsme ještě zašli na pivo a večeři. Druhý den ráno mě po dvou měsících čekal lívancový běh. Moc jsem se na ten den těšil a motivoval se tím, že bych chtěl doběhnout s novým rekordním časem. Málem se mi to povedlo, jenže před koncem prvního kola se mi rozvázala tkanička, a tak jsem díky tomu ztratil pár vteřin. V cíli po druhém kole jsem se tomu opravdu zasmál, protože šance na to, že padne můj rekord byla reálná. Díky tomu mám ponaučení, že vždy musím zkontrolovat tkaničky řádně před startem. Ale nelituji toho, jelikož každý měsíc mám šanci toto opravit.
 
Další víkend jsme s Kájou jeli za jeho sourozenci do Varnsdorfu, kde jsme byli dva dny a užili si rodinnou atmosféru vyprávěním novinek. Dalším důležitým bodem bylo probírání programu návštěvy Londýna, která nás čekala na začátku prázdnin. Před odjezdem jsme zakončili neděli návštěvou místní kavárny Hosana, kde pracuje Kájova neteř. Dělali tam vynikající dorty a kávu. Moc jsme si pochutnali a poté vyrazili zpět do Prahy.

Ve středu v novém týdnu jsme s Kájou a partou našich přátel vyrazili na krátkou dovolenou na sever Čech. Měli jsme objednaný penzion na čtyři noci. Sice nám po příjezdu intenzivně pršelo, ale ostatní dny se počasí postupně zlepšovalo. Ve čtvrtek jsme navštívili město Trutnov, kde jsme prošli město a dali si tam dobrý oběd. Na pátek jsme naplánovali výlet do ZOO Dvůr Králové, která se nám moc líbila. Zvířata tam měla obrovský volný výběh a bylo tam volně několik druhů dohromady. Chvilkami to vypadalo jako v africké savaně. V sobotu jsme jeli na nejkrásnější vodní stavbu Čech, a to přehradu Les Království, která opravdu má své kouzlo a je to jak majestátní, tak krásná stavba. Udělali jsme si v jejím okolí krátkou procházku a tu zakončili obědem v místním občerstvení. Další den jsme se cestou domů zastavili v Ratibořicích, abychom se podívali do Babiččina údolí. Ten den svítilo krásně sluníčko a díky tomu byla procházka údolím romantičtější a člověk si hned vzpomněl na film Babička s Libuškou Šafránkovou.

Poslední květnovou sobotu jsme navštívili Káji kolegu Pepíka. Jeli jsme do Kladna a po té hned na nedalekou zahrádku, kde Pepík s manželkou mají malou chatku a pěstují tam zeleninu a ovoce. Ugrilovali jsme si tam dobré maso, ale ještě než se tak stalo, začalo nám pršet. Deštěm jsme  si to ale nenechali zkazit a zůstali jsme schovaní v chatce a po dešti si hráli s jejich malou dcerkou venku. Poté jsme se přesunuli k Pepíkovi domů a povídali si, k večeru jsme se vrátili zpět do Prahy.

Ve čtvrtek před novým měsícem jsme vyrazili ještě s Kájou do kina na Aladina. Potřeboval jsem trochu uvolnit můj stres před závodem z nadcházející soutěže v Praze, což se velmi povedlo. Film byl velmi zábavný a krásně nazpívaný. Nečekal jsem, že se nám to bude tak líbit. 

Den před soutěží jsem si zašel na masáž, kterou jsem báječně zakončil měsíc květen a cítil se jako nový člověk plný síly.

První červnový den mi začal soutěží irských tanců v Praze na domácí půdě. Příprava na tuto událost byla velmi náročná, ale ten den bylo pro mě důležité být tady a teď. Startoval jsem podruhé v nejvyšší kategorii šampionátu. Ale poprvé jsem ho šel kompletní se všemi koly. Zažil jsem neskutečnou atmosféru a zkušenost, na děleném třetím místě (ze čtyř ;) ) jsem byl velmi spokojený. Také jsem se účastnil s naší akademií TJ academy of irish dance týmového tance, se kterým jsme v konkurenci dalších čtyř týmů zvítězili. Udělalo nám to velikou radost. Další den jsem měl taneční zkoušku do dalšího stupně, kterou jsem splnil na krásnou známku B. Poslední hodiny na soutěži, jsem věnoval pozornost našim mladším tanečníkům, kteří byli na programu právě v neděli.
Po soutěži, jsme měli s Kájou naplánované divadlo jako odměnu za tento taneční víkend. Poprvé jsem vyrazil do Národního divadla. Šli jsme na hru Sen čarovné noci od Williama Shakespeara. Moc jsme se u toho nasmáli. Pokud jste to neviděli, tak mohu tuto hru vřele doporučit k navštívení.

V polovině června jsme navštívili s Kájou Pardubice, protože se tam konal další ročník Fresh food festivalu. Bylo to v areálu slavného závodiště pro Velkou Pardubickou. Bylo zde mnoho stánků s jídly, dezerty, kávou a alkoholem. Každý návštěvník si tam mohl přijít na své. Statečnější jedinci si zde mohli ochutnat u speciálního stánku i hmyz a jinou praženou „havěť“. Zdrželi jsme se asi kolem tří hodinek a stačilo to na to, abychom prošli všechny stanoviště. Po té jsme se ještě zastavili u přátel a k večeru jsme se vrátili vlakem do Prahy.

Na posledních trénincích v červnu se věnujeme závěrečným choreografiím na představení a oslavu závěru dalšího školního roku, které opět proběhlo opět v Emauzském opatství. Se školním rokem jsme se rozloučili tanečně, jelikož po představení byly na programu společenské tance. Zatančili si nejen všichni tanečníci, ale i diváci, kteří nás přišli podpořit. Po skončení programu se přesouváme na přípitek a konverzování s přáteli.

Druhý den jsme se s Kájou a přáteli vydali na největší protest od roku 1989 na Letnou. Byl zaměřen proti našemu premiérovi, jeho neochotě odstoupit ačkoliv je trestně stíhaný a je v konfliktu zájmů a také na odstoupení ministryně spravedlnosti. Nikdo zatím neví a nevidí výsledek těchto protestů, ale když jsem tuto atmosféru mohl zažít a viděl tolik lidí. Uvnitř mě se zasadilo semínko naděje, a díky tomu věřím, že pro lepší život v naší zemi stačí být silný a táhnout za jeden provaz, protože o tom to je.

Poslední týden v červnu už sice neprobíhali taneční tréninky, ale za to mě čekal s kolegyněmi z práce štafetový závod na 4x5 km ve Stromovce. Přihlásili jsme se už začátkem května a s mým týmem jsme se domluvili, že budeme trénovat individuálně a týden před závodem si dáme takovou generálku tratě. V den závodu bylo jedno z největších vedera my se obávali, jestli to zvládneme, ale jelikož se náš tým jmenoval „Dáme to“ tak jsme se prostě nemohli vzdát. Doběhli jsme za krásnou hodinu a čtyřicet osm minut. Z necelých šest seti týmů jsme skončili uprostřed, což nám udělalo obrovskou radost. Z našich pracovních týmů jsme byli třetí ze čtyř. Potom jsme to přátelsky oslavili a odešli unavení domů.

V pátek jsem se sešel s kamarádkou a bývalou spolubydlící Miru, zašli jsme do sauny, kde jsme si popovídali a zároveň relaxovali. Já tak zahájil odpočinkový režim po aktivním tanečním školním roce a věnoval se programu pro děti na taneční letní tábor.

I když se někdy zdá, že je člověk na dně svých sil, neměl by se vzdávat, ale bojovat. Pokud se zdá, že je něco před cílem nedosažitelné, je to jen zdání.

Pár fotek z výše zmíněných událostí naleznete ZDE NA ODKAZU

Mějte se moc fajn.

P ;-)