Březen je pro mě měsícem, kdy cítím, že už zima pomalu končí, jaro začíná a na tváři cítím první paprsky tepla. Ani další první sobotu v měsíci mě neminul běh o lívanec. Tentokrát jsem se na něj připravil hlavně psychicky. Chtěl jsem si vylepšit čas trati a na to se soustředit. Myslím si, že se mi to i vcelku dařilo, ale pak se stala pro mě nečekaná situace. Před koncem prvního uběhnutého kola se mi rozvázala tkanička a já musel stranou, abych si ji mohl zavázat. Ztratil jsem necelou půl minutu v čase, zavazování ve vysoké tepové frekvenci mi opravdu nešlo rychle. I se ztrátou jsem zvládl uběhnout závod ve svém limitu. Pokud by se mi ta tkanička nerozvázala, tak se mi povedlo udělat svůj osobní rekord trati. Mám štěstí, že další měsíc to mohu opět zkusit.

V novém týdnu se slavil Mezinárodní den žen. U nás v práci se na tento svátek nezapomíná a každá pracující žena dostane od našeho personálního manažera kytičku. Musím se tomu smát, protože i já ji každý rok dostanu za to, že nezkazím pracovní srandu. No komu neudělá kytka dnes radost že? Mě teda rozhodně ano a vykouzlí i úsměv na tváři.

O víkendu byla v Praze slavná irská taneční show Lord of the Dance. Pro mě to byla již šestá návštěva. Ještě aby ne, když to je show, která mě k tanci zavedla. Tak jsme na ní s Kájou a našimi maminkami vyrazili. K tomu, tam s námi byly i Kájovi neteře a maminčina kamarádka. Moc se to všem líbilo a tanečními výkony byli uchváceni. Na pár fotek se podívejte v galerii.

V irském duchu pokračujeme i následující týden, protože se slavil mezinárodní svátek svatého Patrika. Jako každý rok jsme měli tréninky v zeleném a na každé lekci nás fotil náš “dvorní fotograf” Tomáš. V neděli se konala kopýtkovská tancovačka, ale nakonec jsem se jí osobně nezúčastnil. Dostali jsme nabídku na vystoupení v Chrudimi, kde se konal irský večer v Muzeu barokních soch. Byla tam úžasná atmosféra, nejen od ostatních účinkujících, ale i od diváků, kteří se přišli podívat. S kopýtkama, jsme si udělali hezký výlet vlakem. Měli jsme krásné počasí. Po vystoupení jsme šli krásnou noční procházkou zpět na vlak s pěknými zážitky.

Další sobotu mě čekalo soustředění na soutěž v Bratislavě. Poprvé mě čekalo soutěžení v nové kategorii a přípravy byly opravdu velmi důležité, abych byl spokojen nejen se svým tanečním výkonem, ale i celkovým dojmem.

Následně jsem se chystal na oslavu narozenin do Mělníka. Před cestou jsem ještě vyzvedl kytici a naobědval se. Cesta autobusem trvala asi čtyřicet minut, takže to uteklo vcelku rychle. Když jsem byl na místě, tak jsem ze zastávky šel do minipivovaru Němý Medvěd, kde se oslava konala. Oslava se nesla v duchu vtipného vyprávění příběhů, takže o zábavu až do konce večera bylo postaráno. Druhý den jsme si ještě zahráli pár her a odpoledne vyrazili s Kájou zpět do Prahy.

Poslední týden v březnu věnuji posledním přípravám na soutěž, o víkendu se snažím zcela vypnout a nenechat pochybující myšlenky vkrádat se do mé mysli. S Kájou jsme vyrazili za dobrými přáteli do Prčic. Pro nás to byl výlet mimo realitu Prahy a nadýchali jsme se čerstvého venkovského vzduchu. Ten víkend bylo počasí velmi vydařené a slunné. Byli jsme za to rádi. Pomáhali jsme s různými pracemi na zahradě. Moc jsme si to užili a úsměv rozhodně nechyběl po celé dva dny.

Nezapomínejme žít v přítomnosti, protože všechno se děje právě tady a teď.

Pár fotek z událostí výše zmíněných naleznete ZDE NA ODKAZU

Mějte se moc fajn.

P.