Po nádherně oslavených narozeninách s mým Kájou tu byl další prázdninový měsíc. Nemohl začít jinak než tradiční první sobotou v měsíci, kdy se běží závod o lívanec ve Stromovce. Vzpomínám si, že ten den bylo opravdu velké horko, jelikož panovalo období tropických veder v Česku. Už v devět hodin ráno se pohybovala teplota kolem dvaceti pěti stupňů. Do toho se mi ještě začaly rozpadat tréninkové boty, v kterých vždy rád běhám. Bylo mi jasné, že do dalšího závodu budu potřebovat nové. Naštěstí jsem doběhl do cíle bez újmy na zdraví.

Hned poté jsme s Kájou vyrazili za mojí maminkou do Dobříše. Naplánovali jsme to tak, že maminka nemusela vůbec nic vařit, neboť ji Kája pozval do její oblíbené restaurace v blízkosti lesa. Vaří tam domácí jídla z čerstvých surovin. Před obědem jsme se prošli lesem a zamířili do již zmíněné restaurace. Jako sladkou tečku na závěr jsme si již u mamky doma vychutnali kávu a její výborný jablečný koláč. No moc toho na pekáči už nezbývalo, když jsme se chystali na cestu zpátky do Prahy, ale mamka byla ráda. Odpoledne jsme si moc užili a byl jsem rád, že se mohl Kája s mojí maminkou více poznat, vzhledem k tomu, že při prvním setkání nebyl moc čas si popovídat. Další den jsme jeli pro změnu za Kájovou maminkou a užili jsme si krásné letní odpoledne na zahrádce. Po příjezdu nám maminka hned pogratulovala k narozeninám a dostali jsme drobné dary. Poté jsme se přesunuli na zahrádku a chystali gril a odkryli plachtu z bazénu. Grilovali jsme maso se zeleninou a udělali jsme si osvěžující limonádu. V bazénu jsme s Kájou trochu blbnuli a pak se opalovali na lehátku. Později jsme se osvěžili zmrzlinou. Bylo to moc příjemné odpoledne a Kájova maminka si to s námi moc užila. K večeru jsme se vrátili do Prahy a milou náhodou jsme na zastávce potkali mou kamarádku Martinu, kterou jsem dlouho neviděl, takže jsme se na chvíli dali do řeči.

Další týden jsme s Kájou navštívili divadlo díky kamarádovi Péťovi. Jednalo se o představení Shirley Valentine, kde exceluje herečka Simona Stašová. Byla to úžasná komedie zahraná profesionálním způsobem, jelikož to byla „one woman show“. Obdivoval jsem, jak jedna herečka dokáže zahrát více rolí a nebojí se ani těch mužských. Hra byla ze života čtyřicetileté ženy, která se dokonale starala o svého muže a vychovala dvě děti. Ale zapomněla při tom všem užívat si svůj život naplno a její manžel také. Takže se jejich vztah stal stereotypem a zvykli si na své role v životě, které je ale uvnitř užíraly, jelikož už to byla jakási povinnost. Jednoho dne však Shirley dostane pozvánku od své kamarádky navštívit Řecko. Ale je to vůbec možné, když vlastně takové dobrodružství v životě nezažila? Na to se zkuste jít podívat sami, rozhodně to stojí za návštěvu a budete se smát od začátku až do konce. A jako bonus si odnesete nějaké to moudro do života.

Toho víkendu jsme jeli s Kájou na výlet do Poděbrad. Vybírali jsme ze třech míst, ale nakonec zvítězilo město, které je známé svými lázněmi na srdce. Toto město mám moc rád, protože před několika lety jsme tam každé léto jezdili na soustředění s gymnastikou. S Kájou jsme prošli lázeňský park k náměstí, kde jsme si koupili zmrzlinu v nejvyhlášenější cukrárně. Pak jsme šli pomalu k zámku. Zde byla velmi zajímavá výstava o historii města. Jelikož nám vyhládlo, tak jsme hned zašli do zámecké restaurace s příjemným venkovním posezením. Pomalu už jsme plánovali, jakým vlakem se vrátíme, ale ještě jsme stihli koupit nějaké oplatky našim maminkám, přátelům a vzít si taky jednu na cestu do ruky. Vyfotili jsme pár posledních snímků u fontány v parku a poté se vydali k nádraží.

O další zážitek se postarali dobří známí Káji. Další pátek jsme frčeli do Mělníka za Pavlínkou a Jirkou, kde jsem už jednou byl. Plán byl jasný, natřít zahradní domek, protože to potřeboval. Přijeli jsme k večeru, ale pracovat se mělo až další den v sobotu dopoledne. No já si trochu dáchnul a vstal až v jedenáct, kluci začali natírat už někdy po deváté a já se k nim pak hned přidal. Dopoledne to vypadalo, že bude dokonce i pršet, ale naštěstí se tak nestalo a odpoledne se rozjasnilo a svítilo i sluníčko. Za dobře odvedenou práci nechyběla odměna v podobě burgerů, které připravil Jirka. Večer jsme poseděli venku u nádherně svítících hvězd a za společné konverzace k tomu popíjeli cider. Druhý den jsem se pomalu chystal na cestu domů, protože začínala první zahajovací lekce irské letní školy.

Letos byl opět pozván tanečník Jason O'neill, hlavní postava v irské taneční show Riverdance. Zažil jsem ho poprvé v minulém roce a jeho lekce byly pro mě inspirací, jak tanečně, tak i z pedagogického pohledu. Opět to byl týden plný nových výzev. Naučil jsem se nové taneční variace pro softové a stepové tance. Na step jsem se obzvláště těšil, jelikož jsme znovu připravovali na závěrečné vystoupení acapellu. Řekl bych, že je to nejoblíbenější a nejúchvatnější choreografie pro diváka, kterou může u irských tanců vidět. Protože slyší pouze rytmus stejně sladěných úderů tanečníků, který vydupávají stepařskou obuví. Někdy se může zdát, že je to pro nás jednoduché se nové prvky naučit, když už to člověk dělá několik let. Ale ve skutečnosti to tak není, protože se tanečník musí poslechově naladit na své spolutanečníky a sladit se jako jeden celek. Po šesti dnech vzdělávání pod Jasonovými křídly předvedla naše třída dvě choreografie, které byly od diváků odměněny velkým potleskem. Ten týden jsem si náramně užil a bylo mi smutno z toho, že letní škola opět končí.

Poslední týden v srpnu byl Kája se svými přáteli na dovolené v Itálii. Tento zájezd naplánovali už v únoru, tak se nebylo možné přidat. Mě to ale vůbec nevadilo a mohl jsem si tak udělat čas na své přátele, které jsem dlouho neviděl. Kája mi chyběl a tak jsem ho chtěl náležitě přivítat, a to dobrým jídlem a nějakým sladkým dezertem. Jako oběd jsem připravil sýrovou omáčku, to aby aklimatizace nebyla tak tvrdá a jako sladké jablečný závin. Upřímně, nerad se v kuchyni pohybuji, jelikož to vždycky dopadne pohromou. Ale tentokrát jsem překonal sám sebe a měl i radost. Uvědomil jsem si, že když člověk má motivaci, tak jde opravdu všechno. Den návratu byl tady, já na stůl připravil ještě růži a pak dle domluvy vyzvedl Káju. Ten nic netušil, co ho doma čeká, a když to poté uviděl, měl obrovskou radost. Pochválil mě a dostal jsem pusu na tvář. Zbytek víkendu jsme strávili spolu, a tím se uzavřel čas prázdnin. Nadcházel čas nového školního roku, ale o tom zase příště.

Nezapomínejte žít život a užívejte si každého dne naplno.

Pár fotek z událostí výše zmíněných naleznete ZDE NA ODKAZU

Mějte se moc fajn.

P ;-)